Pokračování textu ze strany 36
Romantik je jako orel, prudce vzlétnuvší k obloze, aby naráz přehlédl celou krajinu. Realista se spíše podobá želvě, plovoucí nebo ploužící se po zemi v prachu a pomalilinku, zato důkladněji poznávající věci, se kterými má co dělat. Kdo by netoužil po mocném orlím rozletu spíše než po želví pozemskosti? A přece: ten lidský rozlet je někdy chození v oblacích, a to plazení znamená poctivou střízlivost, rozebírající jednu věc po druhé.
Jak už to bývá, není ani Seton stoprocentním romantikem, ani Masaryk stoprocentním realistou. Oba mluví vážně a s úctou o náboženství, sami věříce v Boha a vidíce charakterotvornou sílu opravdového náboženství (vzpomeňte Jima Hartigana v Úsvitě na Cedrové hořel). Oba kladou důraz na mravní sílu a odpovědnost jednotlivce, nevěří v úplnou rovnost lidí, ale touží po bratrství, po jedné modré obloze klenoucí se nad všemi lidmi.
„Otevřených hlav potřebujeme, ne sevřených pěstí.“ Výchova, duch dětství - jmenuje se jejich východisko z dnešní bědné situace; v názorech na výchovu oba skoro týmiž slovy oceňují význam imaginace. Oba se mnoho, třeba s různých hledisek, zabývali kacířstvím, hrdinstvím a vůdcovstvím, sami dávajíce příklad moderních hrdinů a demokratických vůdců. Oba jsou ovšem ..text pokračuje
