že neruší se příroda pronikavým hvízdáním, troubením nebo křikem — a že se též začneme zajímat o jiné hlasy zvířat. Má to důležitost též pro vábení zvířat, když je chceme poznati. I jsou různé čety: „tygrů“, „vlků“, „psů“, „šakalů“, „havranů“, „pávů“, „ořů“, „kober“ atd.
Zvíře, jež je symbolem čety (pro některou svou vlastnost), musí každý z čety dovést v konturách nakreslit, ať už na papír nebo do písku atd. Znamení to připojuje skaut vždy ke svým zprávám jiným skautům.
Každý velitel čety má bílou trojhrannou vlajka na své holi s hlavou zvířete své čety z červené látky po obou stranách. Svolává-li velitel svou četu, pak nejprve zapískne a pak napodobí hlas svého zvířete.
Pro všechny skauty bude dobrým signálem společným začátek skautské hymny: „Junáci, vzhůru, volá den.“ Hymnu tu musí skauti čeští dobře znáti. I s nápěvem dostanou ji v nakladatelství Springrově v Praze za 20 h. Stůjtež zde aspoň slova:
1. Junáci, vzhůru, volá den,
luh květem kývá orosen,
sluníčko blankytem pílí:
před námi pout vede k cíli.
Junáci, vzhůru, volá den,
junáci, vzhůru, volá den!
2. Nás neomýlí nástraha,
jest na stráži nám odvaha,
jsme silni svalem i duší,
jak růže krásný čin sluší,
nás neomýlí nástraha,
nás neomýlí nástraha!
3. A každý z nás vždy přímo stát
a před nikým šíj neshýbat,
do očí pravdu a v pýše
- ↑ S laskavým svolením autora F. S. Procházky.
- ↑ Zajímavostí je, že v této knížečce je text skautské hymny opraven (oproti Základům junáctví) na přání Františka S. Procházky: „Vzpomínám-li si dobře a nemýlím-li se, zůstala v textu písně p. prof. Svojsíkem otištěném chyba. Nerad bych, aby se to opakovalo. Je rušivá. „Junáci vzhůru, volá den, luh květem kývá orosen“ (nikoli bývá).“ (Poznamenal Tuwanakha)
