SIGNÁLY.
K dorozumění na dálku užíváme znamení: píšťaly, trubky, kouře, světla, plamene, natažené ruky (po případě bílé pruhy plátna v rukou držené). Zvuky nebo zášlehy světla, výbuchy kouře řadíme k sobě ve skupiny dlouhých a krátkých a čteme je podle Morseovy telegrafické abecedy. Kouř ve dne takto řídíme:
Silný oheň pokryjeme vlhkým listím, senem, zeleným chrastím a přes to přehodíme hadr. Zdvihneme-li, valí se dým. Dlouhé znamení: odkryj po dobu, než volně napočítáš 6 (6 vteřin). Krátké znamení: odkryj na 2 vteřiny. Doba mezi znaménky = 8 vteřin (aby se nashromáždil kouř). Mezi slovy nebo jednotlivými signály nech uplynouti dobu dvojnásobnou. Oheň nebo světlo zakryjeme v noci šatem, který po 4 vteřinových přestávkách snímáme na 2 vteřiny pro krátké, na 6 vteřin pro dlouhé znamení. Trubkou, píšťalou vyluzujeme dlouhé a krátké zvuky.
Vlajkami obyčejně semaforujeme, možno jimi však též telegrafovat dle Morseovy abecedy. Tu vycházíme ze základního postavení: vlajku držíme šikmo vzhůru při levém rameni a máme-li telegrafovat bod, zamáváme nad hlavou vlajkou, přehodíce ji na pravé rameno a hned zase na zpátek a špičkou žerdi tak opisujíce osmičku ležatou, máme-li telegrafovat čárku, zamávneme na právo dolů, až se dotkneme země a po malé přestávce zase se vrátíme do původního postavení.
Vlajky tyto, kterým říkáme semaforové, zhotovíme si jako praporce v barvách českých nebo nám mohou sloužiti též vlajky čety (na kterých ostatně jsou též české barvy!). Semafory mohou býti také prkenné s pohyblivými rameny, nebo držíme v rukou pruh plátna, jehož střed připjat pevně k prsoum našeho kabátu.
Při semaforování i „telegrafování“ dle Morseovy abecedy je dobře, aby jeden četl znamení posílaná z protější stanice — „ pozorovatel“ — druhý zapisoval znamení přijímaná i odesílaná — „písař“ — třetí dával znamení — „ukazovatel“ .
