zvolili Velkým náčelníkem kmene. Pamatuj že to není pouze pro dnešek a zítřek a nejbližší dny. Chceme si udržeti kmen po celý rok i déle, doma i venku, jako jakýsi klub, tak dlouho, dokud chlapci budou mít oň zájem. Máš se státi vůdcem těchto malých chlapců. Doufám, že jsi natolik mužem, abys je nepřivedl do nesnází."
Odpověděl: "Nikoli, neprovedu nic takového."
To byla ovšem jen slova, a možná že nic více. Nemohl jsem se o jejich závažnosti přesvědčiti. Nicméně jeho matka mi vyprávěla dlouho potom, že to něco znamenalo. Hank nikdy předtím nebyl osloven dospělými jako důležitá osoba; a to se mu zdálo novou a milou zkušeností. Chopil se své nové odpovědnosti a díval se jí v tvář jako muž.
O tom jsem se však dověděl v pozdějších letech. Zatím jsme byli hotovi s jeho volbou. Neobyčejně tlustý hoch zaujal můj zrak. Bylo mu zřejmě kolem čtrnácti, avšak vážil asi dvěstě a dvacet liber, Obrátil jsem se k chlapci vedle sebe a tázal se: "Kdo je to?" Odpověděl: "To je tom Sewit.". Myslil jsem si: "Tohle jméno si budu pamatovati s tou osobou, která je nosí."
Teď jsem vyzval k jmenování druhého náčelníka. Najednou všichni vykřikli: "Tom Sewit, Tom Sewit."
Jistě jsme nepotřebovali tlustého chlapce. Potřebovali jsme siláka, i nevšímal jsem si toho, až slabý hlas vedle mne řekl: „Tom Barney.“ Tom Barney nebyl nic zvláštního, ale byl lepší než tlustý hoch — „přístav v bouři“.
Řekl jsem: „Řekl jsi, Tom Barney jest hoch pro toto místo. Kdo jste pro Toma Barneye, ruce vzhůru.“ Pět rukou se zvedlo. „Všichni, kdož jsou pro Toma Sewita.“ Třicet osm rukou se objevilo - celý les. Opatrně jsem je počítal, trochu rozpačitě. Najednou jsem si povšiml, že jeden hoch zvedá obě ruce. „Tady,“ řekl jsem, „se podvádí. Zvrátili jste tuto volbu. Musíme to zkusiti znovu.“
Spustil jsem vřelou řeč pro Toma Barneye, uváděje všecky důvody, které jsem mohl vymysliti pro jeho zvolení, avšak, rozumí se, nemohl jsem zahanbit soupeře, ježto tu seděl. Pak jsem svou vlastní kandidátku dal napřed, abych strhl nerozhodné. ..text pokračuje
