Pokračování textu ze strany 18
Když byla organizace provedena, dal jsem jim zákoník a ústavu — kterou jsem před tím pečlivě připravil se zkušeným právníkem. Pamatoval jsem v ní na všechny případy, které nejsou obsaženy v zákoníku země. Náš zákon zakazoval vzpouru proti radě, střelné zbraně v táboře; zakládání divokých ohníčků, kouření, pití lihovin, hubení zpěvných ptáčků a veverek, porušení řádu her, míření zbraní na kohokoli; a prohlašoval rytířství, laskavost, odvahu a čest hlavními ctnostmi.
A nyní jsme se shodli na tom, co mělo nabýt dalekosáhlého významu pro chlapce ve vsi, pro mne a pro tisíce hochů jinde.
Přijali jsme toto heslo: “To nejlepší, co měli nejlepšího Indiáni.” Cokoli je malebné, dobré a zdravé v životě Indiánů, toho použít.
Hoši chtěli nosit pera. Řekl jsem: “Zajisté, ale pamatujte, po způsobu Indiánů. Dobrý starý Indián nestál právě o každé pero, které mohl sebrat a strčit si do vlasů; každé pero bylo uděleno Radou jako ozdoba za nějaký čin. Navrhnu vám sto činů, které každého z vás oprávní k nošení pera.”
Podstatné bylo, že moje stupnice měla být národní a absolutní, nikoli pouze pro soutěž. Tak přijímaje za své ..text pokračuje
