Pokračování textu ze strany 22
utvářeli kmeny, dále se volně spojující v ligu. Seton přitom využil své znalosti Indiánů – dřívějších obyvatel země, ve které žil. Nezalekl se přitom předsudků: Jsou dvě možnosti: Buď je pravdou co o Indiánovi napovídali ti, kteří se zmocnili jeho půdy a vzali mu zdraví, rodinu i vlast a aby pak ospravedlnili svůj lup, vylíčili ho jako špinavého, prohnaného bídáka, démona krutosti a msty, nelidského tvora, jenž musí zemřít – nebo je pravdou, co napsal Longfellow, že to byl člověk ušlechtilý svou povahou, takže by nebyl schopen ničeho nízkého a nekalého”.
I když se na oba tyto názory musíme dnes dívat jako na krajnosti, Indián zůstal zejména pro mládež symbolem volného a romantického života v přírodě, ušlechtilého hrdinství a boje proti nespravedlivému útisku.
E. T. Seton viděl v severoamerickém Indiánovi posla nových myšlenek, kterými by bylo možno ozdravit lidskou společnost po jejím úpadku vyvolaném životem ve městech, přemírou pohodlí a ztrátou vztahu k přirozenému zdravému prostředí. Poselství, která nám indián zanechal, jsou podle něho tato:
- 1/ Byl silný, dokud žil na slunci. Až když byl donucen se uchýlit do domů, poklesl. Tělesnou dokonalostí dokazoval pravdu svého způsobu života. Byl živým protestem proti životu mimo přírodu. Více než kdo jiný nám může ukázati, jak nalézti radost a zdatnost životem na volném vzduchu.
