Pokračování textu ze strany 17
… asi tábor leží, že musí jíti severozápadním směrem hluboko do lesů, to mu však stačilo k rychlému rozhodnutí, že tábor najde.
Počasí nebylo příliš příjemné a k tomu přispíval ještě hluboký sníh, ale náš hoch byl zcela prodchnut skautským duchem.
Všechna ta malá dobrodružství, která malý Harry za svého putování do tábora vrchního vůdce prodělal, nepodařila se nám nikdy odkrýti. Pravděpodobně minul tábor, poněvadž v oné době byl tichý a opuštěný. Totemové stožáry byly sice vztýčeny, ale sníh hustě napadlý pokrýval všechny ostatní známky táboření. Harry putoval po mnoho hodin stále a stále ku předu. Při svých šesti letech, vzdor nesmírnému mrazu, nebyl nikterak rozmrzen, jeho myšlenkou nebylo, jak se dostati domů, nýbrž byl ovládán jedinou touhou : spatřiti vrchního vůdce. Přece se však mimoděk usadil na umrzlém sněhu. Únavou ztrácel ponenáhlu jasné vědomí. Začátek konce!
Za ním však průběhem poslední hodiny ťapal velký hnědý pes, strážce našeho tábora, ..text pokračuje
