Stránka:s modrou oblohou 1933.djvu/22

Zažíhání táborového ohně.

Krásné okamžiky

A dvakráte v týdnu zaplál táborový oheň — táborák. Co vzpomínek se k němu poutá — budeme naň vždycky vzpomínat...

Hostivař:

Plameny šlehaly do výše a ohnivec náš zpíval:
Táborový oheň zažíhám, by vzplál,
vahú, vahú, vahú,
aby jasné světlo ku sněmu nám dal,
vahú, vahú, vahú,
jako malý oheň ve veliký vzplane,
vahú, vahú, vahú,
tak i v našem srdci na věky zůstane,
vahú, vahú, vahú.

Když dozpíval, promluvila Velká náčelnice: »Vítám Vás všecky v kruhu. zahajuji tento sněm a přeji mír v srdci všech!«

Jinonice:

Děti naslouchaly ukolébavce. která se chvěla ze strun houslí a daleko nesla se údolím ze setmělého tábora. Velký náčelník mluvil za všecky: »Dnes byl krásný den. Všichni jsme užili slunce a vody. Malé nesnáze překonali jsme s veselou myslí. Ráno zase vyjde slunce, bude nový krásný den. My všichni budeme opět lepší, protože chceme. Musíme. Myslíme na to. Vzpomínáme na své přátele a přejeme dobrou noc sobě a všem dětem celého světa. Jdeme spát. Hau!«

Večerní nálada.