Rozhodnutí na Městské Hoře v Berouně
Životu mládeže byla v našem národě vždy věnována význačná a soustavná pozornost. Vynikající osobnosti naší politiky, vědy a umění, a především školství sledovaly život a způsoby výchovy mládeže ve všech státech světa. Nemohla proto ujít české pozornosti zvláště výrazná, nová forma života mládeže, která se kol r. 1900 objevila v USA a Anglii. Už tehdy několik profesorů českých středních škol kteří z vlastní iniciativy a na vlastní útraty byli ve spojení přímo s pracovníky této nové výchovné formy v Anglii a v USA. Ti měli spojení mezi sebou. Vzpomínám rád na některé, protože to byly vesměs originální osobnosti. Miloš Seifert tehdy v Berouně, prof. Hájek, ředitel Krs z Plzně, prof. Bořivoj Müller z Prahy a ovšem velice aktivní prof. Dr. Hořejší z Příbramě. Byla ještě řada dalších a stále přibývali. Scházeli se porůznu, nejvíce se diskutovalo, zda jít anglickou nebo americkou formou. Už tehdy Seifertovu pozornost upoutala Setonova hluboká úcta k přírodě, jeho zájem o lovce – velké znalce zvířat a jejich obdivovatele. M.S. vyzdvihoval, jak Seton užívá jako výchovných prostředků situace, kdy člověk překonával současnost a stoupal k vyšší formě života, sebekázni apod.
Z anglického materiálu zdůrazňoval radostně vysvítající družnost, pohyblivost, citově veselé kamarádství, ale postrádal ještě něco hlubšího, závažnějšího a nemohl přijít na chuť přílišnému pentličkování. Říkal tomu povrchní "službičkovaní před vyššími". A viděl v tom nebezpečí blízké povrchnímu drilu. Nám zdůrazňoval opravdovou vnitřní oddanost bez vnější parády. Viděl, že obě formy výchovné práce jsou v mnohém totožné, ale že přece je velmi závažný rozdíl v tom, do jaké hloubky lidskosti, která cesta vede.
Mezitím prof. Svojsík a jeho skupina se rozhodli pro skauting podle vzoru Anglie a rozvinuli první práci s oddíly, pod různými jmény: Dětí Živěny, Děti Slunce..text pokračuje
