Pokračování textu ze strany 22
… v jedné knihovně nalezl ve Svitku glosu, která charakterizovala autora “dobrý a nebojácný muž”. Byl velmi citlivý a všechny události se ho dosti dotýkaly. Je to i jeho vznešenou samotou, kterou trávíval na chatě u Berouna nebo Sušice. Jeho život byl citově bohatý. Starý pán vypráví, jak mnoho trpěl, když stárnul. Byl na levou nohu a ruku ochrnutý. Deset let před smrtí už neučil. Krvavé události, hlavně masakry studentů, se jej velmi dotkly a tak třetího slunce měsíce dlouhých nocí umírá po dlouhém utrpení.
Hodiny na stěně odbíjejí jedenáctou a já opouštím tichý dům v zeleni, kde trávil zbytek života velký přítel mladých, autor knih “Přírodou a životem k čistému lidství”, “Woodcraftu”, “Vidoucích očí” a mnoha jiných. Najde se někdo, kdo, plně zhodnotí poctivě a spravedlivě jeho dílo? Nesmíme nikdy dopustit, aby se na něho zapomnělo, aby se zapomnělo na jeho všestrannou činnost v Lesní Moudrosti, na činnost vychovatelskou, filozofickou, překladatelskou a vědeckou. Woowotannův život byl čistý jako otavské proudy, v nichž se koupával a byl zkrásnělý lesní moudrostí, kterou miloval. A vraceje se, žaloval jsem na ty, kteří jej nenáviděli (Svojsík a spol.), kteří jej tupili a pomlouvali. Žaloval jsem na podlost těch, kteří jej oklamali a žaloval na ty, kteří metali kameny na jeho čistý štít.
A ještě jeden dojem jsem si odnesl toho dne, kdy kvetly třešně. Měli bychom postavit důstojný pomníček na jeho hrobě, kde zatím roste zelená tráva a pokud se tak nestane, jsem přesvědčen, že si Woowotanna postavil sám dost velký pomník a to v srdcích všech československých woodcrafterů.
