Tato stránka byla ověřena
Nad fotografií Miloše Seiferta
A dnes tu hledím na Tvou tvář,
tvář neznámého bratra,
za kterou šlehá dobra jasná zář
a kterou zapálena byla Vatra.
Tys pomáhal odkrývati kouzla,
neznámou, dobrou přírodu,
tys poznal sílu lesa, teplo slunce
a modrou jasnou oblohu.
Tys vedl děti do luk a polí,
pokrytých bělí kopretin,
učil je letu našich ptáků,
učils je, kde má život stín.
Tys učil děti k čemu rozum
a sílu nač je nutno dát,
naučils mnohé vidět krásno,
naučils lidi milovat.
(Zdeněk Kraft: Sny, marnosti a ticha. Verše z let 1953 – 1958, rukopis)[1]
- ↑
Poprvé vyšla tato báseň v časopisu příbramských ilegálních skautů Ostříž 15. 3. 1952. První sloka tehdy byla poněkud jiná – neohrabanější:
Můj milý bratře (Miloši)!
Dnes je to naše první přímé setkání,
já Tebe neznal, z knížek jen,
vždyť dávno již bilo Tvoje klekání.
