Vliv osobnosti E. T. Setona na vznik a vývoj hnutí woodcraftu
Ernest Thompson Seton je osobnost, která je pro vznik a vývoj hnutí woodcraftu klíčová. Nikdo po něm neměl na charakter i praktickou stránku hnutí takový vliv. Hnutí se od doby svého vzniku v některých zemích nutně odchýlilo od Setonovy původní předlohy. Stalo se tak přičiněním lidí, kteří myšlenky převzali, volně je aplikovali, ale se Setonem blízce nespolupracovali. Původní hnutí se po Setonově smrti buď zcela transformovalo do jiné podoby (Woodcraft Rangers v USA, Woodcraft Folk a OWC v Anglii), nebo zaniklo (Kibbo Kift v Anglii, Gozdovniška liga ve Slovinsku). Jen v jediné zemi zůstalo věrné původní předloze – v Československu. Proč tomu tak bylo? Odpověď hledejme v povahových rysech Setona a v důsledcích jeho vlastní výchovy.
Seton se narodil na pomezí Skotska a Anglie a můžeme-li mu věřit, pocházel ze starého skotského rodu. Přijmeme-li teorie o typických národních rysech, pak není divu, že Ernest byl odmalička paličatý a bojovný a velmi konzervativní. Projevovalo se to v častých pranicích se spolužáky a v raném věku v zavilé snaze prosadit se jako malíř (opakovaně neuspěl v Paříži a na vystavení obrazu Marné čekání na výstavě v Kanadě došlo až po sérii intrik, díky kterým se vyřadil z umělecké obce). Pokračovalo to v soubojích s kritiky jeho povídek, zejména ve střetu s uznávaným přírodovědcem Johnem Burroughsem ohledně skloubení vědeckého základu příběhů a fikce. Střety pokračovaly v pozdějších letech – Seton se fakticky rozešel s dlouholetým kolegou Danem Beardem a pustil se do sporu s Baden Powellem ohledně plagiátorství. Jedním z největších rivalů mu byl James E.West, první výkonný ředitel Amerických skautů (Boy Scouts of America). Zmíněné spory zcela jistě živila i jeho netolerance. Když jsem byl v roce 1994 v Seton Village a rozprávěl jsem tam o Setonovi s jeho adoptivní dcerou Dee, dozvěděl jsem se mnoho zvláštností. Jednu jsem si zapamatoval navždy.
Na závěr rozhovoru Dee poznamenala: „Bylo příjemné hřát se v tatínkově přítomnosti, ale bylo třeba mít se na pozoru, aby se mu člověk nepřiblížil moc blízko. Měl v sobě oheň, který mohl ošklivě pálit.“
Setonovo dětství bylo zcela ovlivněno kalvinistickým náboženstvím a jeho důrazem na asketický život a přísnou morálku. Škola byla pod vlivem kázání o hříšnosti početí a zatracení do pekla. Seton se narodil v době vlády královny Viktorie, tedy v době velké prosperity a bouřlivého rozvoje monarchie. Matka byla velmi zbožná, ale přívětivá a láskyplně se věnovala dětem. Otec byl despota a skutečnost, že Ernest byl benjamínek, možná přispívala k tomu, že od otce schytal lecjakou ránu i neoprávněně. V každém případě to vyvolalo reakci a Ernest utíkal z domova a z reality alespoň na chvíli do přírody za město.
Už jako dítě byl Seton velmi trpělivý a vnímavý. Komická je historka o tom, že mu matka říkávala: „Jsi strom a stromy se nehýbají.“ Malinký Ernest potom dokázal dlouhé minuty sedět bez hnutí a pozorovat své okolí. Tento povahový rys mu později posloužil ve schopnosti soustředit se na malířské dílo a strávit u stojanu nebo u kreslířské desky nekonečné hodiny. Nepochybně se projevil v preciznosti se kterou tvořil svá literární díla. Povídky doprovázel nenapodobitelnými kresbičkami a woodcrafterské příručky pro něho typickými kreslenými návody.
Baroniální aspirace ovlivnily jeho život zásadním způsobem. Seton po celá léta usiloval o uznání svého jména. V průběhu mnoha let vystavěl několik sídel, což ho stálo nemalé prostředky a úsilí. Ať to bylo sídlo, které nazval Wyndygoul a které sám projektoval, nebo de Winton, Little Peequo či na konci života Seton Castle poblíž Santa Fe v Novém Mexiku. Oženil se s Grace Gallatinovou, ženou aristokratického vystupování. Jen těžko mohl předpokládat, že s ním bude sdílet jeho zájem o divočinu. Seton si dal velmi záležet na tom, aby byl vídán ve společnosti tehdy známých a zámožných lidí. Jeho přátelství s americkým prezidentem Theodorem Rooseveltem trvalo celý život.
Setona naprosto fascinovala divočina a studium života nejrůznějších tvorů - vysoké zvěře i malých obyvatel prérie - jej odvádělo do úplně jiného světa než kterým byl New York a celý americký Východ, kde se rodila zcela jiná Amerika než jak ji znával ze svého dětství. Dokázal sám v pustině trávit celé týdny a sledovat stopu jediného zvířete, aby pochopil příběhy jeho života. Zcela jistě jej v jeho příklonu k americkému Západu ovlivnily teze amerického historika Fredericka Jacksona Turnera o americkém pohraničí a jeho vlivu na formování národní povahy Američanů.
