Vliv Setona na hnutí českého trampingu
Přesně stanovit, jak dalece Ernest Thompson Seton a jeho myšlenka woodcraftu ovlivnila trampské hnutí v Čechách, na Moravě a Slovensku, nejde. Pro začátek se pokusím o trochu statistiky.
V letos vydané knize Sbírka trampských domovenek a jiných atributů je na 4000 reprodukcí těchto nášivek, které trampové nosí na rukávu jako odznak příslušnosti k dané osadě. Asi 40 procent z nich je ve tvaru znaku lesní moudrosti, často stylizovaně upravených a s modrobílým originálem mají někdy až velmi vzdálenou podobu. To je zhruba 1500 osad. Průměrná osada má kolem 5 až 6 členů, což by dohromady dělalo kolem 8000 trampů. Kniha samozřejmě nepodchycuje všechny trampské osady, které kdy vznikly. A tak je otázka, kolik jich bylo ve skutečnosti. Dvojnásobně víc? Trojnásobně? Pokud dodržíme přímou úměru počtu domovenek se znakem lesní moudrosti a vynásobíme alespoň těma dvěma, počet trampů s touto domovenku samozřejmě úměrně vzroste.
Je jasné, že jde o stejné hraní s čísly, jaké je třeba u předvolebních průzkumů. Chtěl jsem tímto jen naznačit, že k Setonovi, nebo alespoň k symbolice s jeho jménem spjaté, se v trampingu za ta léta hlásilo opravdu velké množství lidí. Neodvážím se tvrdit, že každý tramp, který na rukávu nosil či nosí domovenku ve tvaru lesní moudrosti je hotový, nebo alespoň potenciální woodcrafter. V mnoha případech se jistě jednalo jen o přejmutí stylového tvaru domovenky.
Každopádně Seton ovlivnil tramping víc, než si někteří trampové dokáží připustit a to tak, že může být považován za jednu z významných osobností trampského hnutí, ačkoliv se dá s určitostí říci, že o existenci českého trampingu vůbec nevěděl.
Jak k tomu vlastně došlo?
Tramping je českým fenoménem již skoro sto let, první zmínky o jeho průkopnících jsou z roku 1914. Tramping je zároveň i nejviditelnější českou, nikým neorganizovanou subkulturou, která za dobu své existence ovlivnila stovky tisíc lidí. Některé nakrátko, jiné na celý život. Ne náhodou na připravované mezinárodní výstavě nazvané „Volný čas“, která bude příští rok v Národní galerii, zastupuje Českou republiku právě tramping - kulturní fenomén nemající ve světě obdoby. Trampové si postupně vytvořili vlastní písně, slang, zvyky, obřady, pověsti, literaturu a oděv, který jim pomáhal a pomáhá v odlišení od ostatních.
Během 1. republiky se k trampům myšlenky E.T.Setona dostávaly buď prostřednictvím jeho knih vydávaných v edici Walden, nebo příchodem mnohých skautů, kteří vyměnili polovojenskou disciplínu za volnost a toulání. Nicméně k nějakému širšímu ovlivnění Setonem v té době v trampingu nedošlo. Na Kačáku sice byla založena v roce 1928 osada Rujana, která si dala do vlajky znak lesní moudrosti, a v tomtéž roce ve stejném údolí byla založena osada Seton, ale to je tak vše, co se mi s těchto dřevních dob podařilo najít. Za zmínku stojí ještě zálesácký kmen Inků, který se na Sázavě postupně přerodil do osady Hurikán.
V tehdejším časopise Tramp nebyla za tři roky jeho vydávání o Setonovi ani zmínka. Taktéž v Ahoji. Troufám si tvrdit, že v podobném nezájmu mezi trampy proběhla i Setonova návštěva v Praze v roce 1936.
Zcela jiná situace nastala po únoru 1948.
Po zákazu Ligy československých woodcrafterů, Skauta a dalších organizací, jezdili dál mnozí jejich členové do lesů a to jak sólo, nebo v partě, tak jako vůdcové ilegálních oddílů a kmenů. O setkání s trampy jistě nebyla nouze. Navíc mnozí z těchto trampů měli za sebou skautskou či zálesáckou minulost, a tak vznikly mnohá přátelství a společné osady.
Tito nově příchozí postupně během let a zcela spontánně přinesli do trampingu mnohé ze zálesáckých zvyklostí a samozřejmě i Setonovu myšlenku lesní moudrosti, kterou si trampové, jak už je jejich zvykem, upravili podle svého. Šíření zálesáckých dovedností podporoval u trampů i samotný tehdejší režim, který je ustavičným pronásledováním zahnal do částečné ilegality a na řadu let skončily okázalé projevy velkých trampských potlachů, koncertů trampské písně a dalších setkání.
