LESNÍ MOUDROST NAŠICH PŘEDKŮ
Naši pradávní předkové doputovali do naší nevelké, dnes již těsné vlasti asi před šestnácti sty léty hnáni nutností. Složité důvody je donutily, aby vzali nejnutnější přenosný majetek – především lovecké zbraně a nejnutnější, důmyslně zhotovené nářadí a potřeby – a s celými rodinami a s nevelkými stády dobytka, po menších i větších skupinách, rodech či chcete-li kmenech podnikli tu strastiplnou cestu. Hledali bezpečnější domov, ohrožováni a decimováni neustálými nájezdy asijských kočovníků.
Družiny mýtického praotce Čecha se cestou živily lovem a příležitostným sběrem lesních plodů. Tito lidé pravděpodobně na naše území nedoputovali všichni naráz, v jediné generaci; spíše lze předpokládat, že v několika vlnách. Dlouhá pouť přes pralesy, hory, přes bezpočet řek i bažin trvala jistě dlouho a možná že ti, co šťastně doputovali a usadili se v území, z něhož museli postupně vytlačit původní usedlíky (ne všechny – ze zajatců se jim hodili znamenití otroci-řemeslníci a také dcery těchto starších obyvatel našeho území byly povětšinou ušetřeny – ano, v našich žilách je dodnes i stopa keltské a germánské krve…), ti, kteří se usadili kolem Řípu, byli už potomky těch, kteří někdy před pátým stoletím po Kristu vyrazili na cestu.
Jestliže přežili tu strastiplnou pouť, pak museli být dobrými lovci, zvědy, stopaři. Byli lidmi, kteří uměli žít a přežít v drsné přírodě (vnitrozemské zimy na planinách kolem Dněpru, Visly a Odry, odkud k nám slovanské kmeny přišly, byly kruté) za každých podmínek. Jejich znalosti, jejich moudrost a dovednost byla Lesní moudrostí. A tato moudrost našich vlastních předků by nás měla zajímat přinejmenším tolik, jako Lesní Moudrost jiných národů.
Naši předkové tedy žili, rozvíjeli své znalosti a dovednosti a rostla i jejich kultura. Věděli vše potřebné o lese i o poli; znali zvyky zvěře, ptáků i lesních včel, Chápali přírodní procesy v jejich nejpůvodnější podobě, měli dokonalou znalost proměn roku a počasí, žili ročními dobami a na každou situaci si vytvořili přísloví, moudrost, radu. A vytvořili i písně – z původních barbarských zpěvů se postupně vytratila drsnost, ve styku s ostatní evropskou kulturou, zvláště pak s křesťanstvím, které přijali tak záhy, kultivovaly se jejich písně do nádherné lyrické podoby vícehlasých zpěvů. Není rozumné vzdávat se ..text pokračuje
