Pokračování textu ze strany 21
… závislou na kvalitě vedení této subjektivně-revoluční akce. Zatím je především v rukách komunistické mládeže, obzvláště studentů, o jejichž šilhavém pojetí svědčí význačné provolání: »Trampové, študáci!«[1] v rubrice »Z údolí a osad« v »Rudém Večerníku«. Zde se praví v závěru: »A za pár let každý uvědomělý student bude komunistou. To bude mela pánové!«
V protivě k tomuto naivnímu, tudíž revolučně mílo působivému komunismu konstatuje Borin právem: »tramping nebude a nemůže býti komunistickou organisací« (také to vyplývá nenuceně z naší, nikoliv jeho analysy). V každém pádě komunistická mládež sama po své kvantitě, nezapomeňme že nezmocněné vysokou kvalitou, nestačí na to, aby využila daných možností do maxima revolučního účinku.
Zde musí dojíti k doplnění činnosti nejrůznějších skupin mládeže, při čemž je plánovitost postupu, racionelná spolupráce všech předpokladem pro zdárné výsledky. Takové skupiny se nalézají v přítomné době uvnitř socialistického skautského hnutí.
V Německu nikdy nebyl a také dnes není socialistický skauting soustavnou součástí hnutí mládeže. Před válkou existovaly v nejrůznějších svazech rozmanité složeniny z exotických a »povšechných« (t.j. nejasných) ideálů, tvoříce volnoněmecké mladistvé hnutí maloměš%tásckého dorostu. Vyloučená menšina chuďasů a žisů se neutápěla tak
