O JEDNOM CHLAPCI.
Povím vám historku o jednom chlapci.[1]
Poznali jsme se ve škole. Přišel z venkova, z vesničky v Brdech. Bylo mu jedenáct let, byl primánem. Stěžovali si na něho profesoři, že se špatně učí. Byl netečný k latině a mnoha jiným předmětům. Ale při přírodopise zářila mu očka a vybíhal z lavice, hlásil se a odpovídal s chutí. Viděl mnoho v přírodě, čeho jiní chlapci si nevšimli. Pásával kdysi kozy na louce, chodil po zalesněných stráních vesnice a půl léta jistě prožil ve vodách veselého potůčku, jenž tekl kolem jejich pole, dováděje se svými kamarády. Bylo to druhý rok, co jsem učil na onom gymnasiu, když jsem se s ním seznámil. Začal jsem organisovat junáky, i byl první, který se přihlásil. Za teplých májových nocí chodili jsme spolu do lesa, postavili stan a naslouchali hlasům přírody. Nic mu neuniklo. Upozorňoval dřív než ostatní na vše, co šustlo, mihlo se kolem.
Vzal jsem ho s sebou do Italie. Lidé se tomu smáli. Cože s takovým chlapcem na takovou cestu! Je prý na to mladý! Nedbal jsem a byl jsem šťasten, že jsem měl takového společníka. Musím upřímně říci, že mne učil dívat se.
- ↑ František Sládek - Mistrná ruka, od roku 1913 člen kmene Děti Živěny Beroun. Pocházel z Praskoles u Zdic.