Pokračování textu ze strany 15
…jediný, kdy nahlédl do Mistrova díla a sám doma pomůcek neměl.
Namaloval loutkové divadlo. Jedna kulisa představovala „Jitro v lese”. Byl to bukový les na podzim, se svým zlatem listí. Slunce svítilo korunami na zem, stíny kmenů byly fialové. To byl tak hezký obraz, že jsem si jej vyprosil a pověsil na stěnu svého pokoje.
Před prázdninami ožil vždy malý můj přítel. Již týdny napřed myslel jen na tábor a připravoval. Vykreslil plány, jak postaviti tábor, sestavil jídelní lístek. V táboře první se chopil vždy stavby stanů, zařizoval pece, byl duchem všech technických podniků. Pak vymaloval chlapcům štíty, vyzdobil luky a šípy, a s divokou vášnivostí súčastnil se indiánských her v přírodě.
Kde šlo o to stavět, vyzdobovat, tam byl on. Měl opravdu „myslící ruku”. Dostal také od toho své lesní jméno „Myslící Ruka”.
Hoch ten mne naučil znáti krásno a hloubku chlapectví i stinnou stránku střední školy. Dítě takového smyslu pro skutečnost a tvoření stalo se obětí školského verbalismu, jehož jhu nedovedlo a nechtělo se poddati. Odešel. Naposled žili jsme spolu v táboře na břehu Sázavy. Byl to nezapomenutelný okamžik, když jsme se loučili. On nejenom se mnou, ale i s volností a bezstarostností dítěte, neboť odcházel do otrocké, strojové denní ..text pokračuje
