INDIÁNOVA VÝCHOVA.
Indiánské dítě bylo šťastné dítě. ještě se nenarodilo a matka jeho snila už o něm krásné sny. Toužila, aby její dítě bylo krásné, zdravé a silné a všecky myšlenky věnovala tomu, aby představa dítěte jejího byla ta nejvyšší. Velký, statečný bojovník, sláva vlastního kmene, perla národa – takovým bude člověk, kterého ona zrodí. Ničím si. nedala zakalit svoji naději, žádnou pochybností nedala klesnout své mysli, poněvadž věřila, že vznešené myšlenky těhotné matky vstoupí v ducha jejího dítěte při zrození.
Když se dítě narodilo, celý kmen se oň zajímal. Všichni věřili, že narodil-li se člověk, mohl se naroditi Spasitel. A nejenom příbuzní, i celý kmen súčastnil se výchovy dítěte, způsobem, kterým všechny naše školy jsou zahanbeny a všechny problémy školy rozřešeny.
Škola malého Indiánka byla woodcrafterská škola.
Nebyla to škola, byl to život. Nebylo to přerušení mládí, bylo to mládí samo. Nebylo to spoutání a zakřiknutí, byla to radost. Nebylo to znásilnění dětství, bylo to jeho rozvíjení. Slavný ..text pokračuje
