Pokračování textu ze strany 38
… ctižádostivost jsou uznány jako indiánské ctnosti. Indián životu šel vstříc bez bázně a životem rostl! Čím starší, tím moudřejší, tím ucelenější, jasnější, duchovnější. Může se to říci o průměrném dnešním člověku? V kolika letech zastavuje se vývoj malých dnešních lidiček? Zdá se mi, že ve čtrnácti, nejpozději v osmnácti. Devadesát devět procent a víc lidí dospělých je zkažených: to jest nevěří už ideálům mládí, dali si je vzít – nevěří na nic, znají jen fráze a šablonu. Kéž bychom mohli oživit Indiánův hrdinný ideál, sílu jeho ducha, jeho vzdor a víru, že život je velký, že je hodný boje až do smrti, že vítězství ducha musí přijít, že každý člověk má jíti za metou nejvyšší! Dokonalost, svatost, pravé člověčenství, jež je z Velkého Ducha – ten ideál potřebujeme i my. Indián neměl tolik filosofických soustav jako běloch, ale měl něco ohromného: rozmach životní v sobě, sílu, jež hnala ho vpřed – a proto byl někdy tak blízek božství!
