MAUGLI, VLČÍ HOCH.
Míla, jeden z vašich dobrých hochů, mi nedávno v dopise napsal: Budeme mít vlastní časopis a zbude-li vám čas, pošlete nám nějaký příspěvek o Indii.
Bylo by krásným někde tam poblíž našich lesů, za letních, vlahých večerů sesednouti se večer u táborového ohně a povídati o Indii. Jak snadno by se našel předmět, o němž hovořiti, který by všechny zajímal a který by i poučil. Lehko by bylo možno během několika hodin provésti vás zběžně Indií a seznámiti trochu s jejím životem, životem lidí žijících v tropech, v džunglích, v hlubokých divočinách lesních a zase v širých otevřených písčitých pláních, anebo konečně ve velkých, skoro evropských městech, kde stýká se živel evropský s domorodým, kde jeden druhému musí navzájem činiti ústupky a kde jest pak výsledkem podivná směs západu a východu, vlastní pouze Indii.
Obtížnějším však jest vybrati látku pro článek. Indie jest opravdu velmi odlišná od té, která existuje v naší představivosti, dokud jsme zemi nenavštívili. Na ohromné rozloze, která jest tak veliká jako Evropa bez Ruska, stýkají se největší kontrasty snad na celém světě. V Indii jsou místa, kde za celý rok nepadne ani kapka vody a zase jiná, jako Čerapandži, kde roční vláha jest největší na celé zeměkouli; jsou končiny nesmírně úrodné a zase pouště vyprahlé a písčité; jsou části, kde jest příšerné tropické vedro, a jinde vrcholky hor s věčným sněhem. A všude zde, ve všech těchto krajích žijí lidé. Jak ohromné rozdíly jsou mezi nimi, jejich zvyky, mravy a jejich způsobem života. Celé knihy byly o jednotlivých kmenech napsány a vyžadovalo by mnoho místa a času je dopodrobna popsati, Zatím však od toho upustíme, snad jednou se již naskytne příležitost o některých si pohovořiti.
Nesporně zajímavým by bylo však slyšeti, co asi každý z vás ví o Indii a jakou má o ní představu.
Za mých dob jsme se o Indii učili v gymnasiu velmi málo. Stala se zmínka o eposech Mahabharátě a Ramajáně, ze zeměpisu jsme znali několik čelných měst, soukromě jsme se dozvěděli něco o Velkých Mogulech a to bylo vše. Jak jest toho úžasně málo na Indii.
Něco jiného jsme si pod Indií začali představovati, jakmile se nám dostaly do rukou Kiplingovy Knihy džunglí. Každý z vás jistě poznal sám na sobě, jak kniha ta dovedla podnítiti fantasii studentů, jak každý žil nějakou dobu pak v džunglích, a — s Mauglim. Ale jsme ve století reálního, střízlivého nazírání na jednotlivé události a rádi pronikáme k jádru věci. A to jest také jeden z hlavních důvodů, proč jsem právě sáhl právě k tomuto předmětu při prvním článku o Indii, totiž o Kiplingovu Mauglim. Jde o jeho skutečný vzor, jde o hocha, který skutečně vyrostl mezi vlky a byl jimi odchován.
Maugli opravdu existoval a v Indii dosud jsou lidé, kteří se s ním setkali. Ne ovšem s tím bájným hochem džunglí, lidským mládětem, které mělo magickou moc nad zvířaty, ale přece s lidským tvorem, který byl jejich odchovancem a jim se značně připodobnil. A vypravování toto jest z úst starého perského učence dra. Dživandži Džamsedši Modi, který dosud žije v Bombayi.
