NEJVĚTŠÍ INTERNACIONÁLA SVĚTA.
Když cizí dětí se potkají, usmějí se na sebe a mají radost. Třebas by byli i dětmi různých národů, skamarádí se brzy a jsou spolu jako by byli rozenými bratry neb sestrami, Když je pak odvádějí rodiče od sebe, často s násilím, mívají slzy v očích.
Děti nám dokazují, že mezi lidmi je něco hlubšího, co je spojuje dohromady, nikoli řeč a smlouvy: pouta ta jsou duchovní a dítě zná kliček k duši druhého člověka: lásku.
„Proč jsou děti mravně výše než většina lidí?“ ptá se Tolstoj. „Proto, že jejich rozum není pokažen klamy, pokušením ani hříchy. Nestojí před nimi nic na cestě k dokonalosti Před dorostlými lidmi stojí hřích, pokušení a klam.
Prvé mohou jen jíti, druzí musí zápasiti.“
A tak tvoří svůj vlastní svět. Je to svět budoucnosti. Je to úchvatná moc a síla, neboť svojí prostotou a důvěrou, svou duševní vyrovnanosti, svou jistotou — mohou mnohem směleji vykročiti a jsou bezpečnější ve svých cílech, než dospělí lidé.
Ba, podmaňují si ostatní. Všichni podléhají jejich nevinnosti a laskavosti. Cestoval jsem s malým desetiletým hochem v zemi úplně cizí u moře Severního a staří rybáři, strážci majáku a hlídači samotáři, kteří na celý svět byli rozmrzelí, rozplývali se laskavostí, když je dítě ono oslovilo, všechno by byli snesli, vše ukázali, byli jako vyměnění, O tomto chlapci by se mohlo říci:
Hned píseň visí na keři,
jak básník vzhlédne sem...
Dítě dovede očarovat celý svět svým kouzlem. Nikdo to snad tak nepocítil, jako citlivý Amiel, který ve svém denníku věnuje tolik místa dítěti:
„Požehnáno buď dětství za blaho, které samo poskytuje, a za dobro, jež rozsévá, nevědomky a bezděčně, jen tím, že lásku vzbuzuje a dává se milovati, Jen díky jemu vidíme na zemi kousíček ráje.“
Všechny děti se usmívají stejně. Poznal jsem děti různých národů a myslel jsem si: jsou tak milé jako ty naše. Proč zde na tak úrodném záhonu, tak pěkně srovnaném, nezaseje se semeno míru a nového života — vždyť by na zemi život musel býti jedinou radostí, kdyby nebylo tak brzo vyrváno z duše všechno to krásné, co je v dítěti?
Jak trpkou pravdu vyslovil Tolstoj: „Dítě, uvitá-li jiné dítě úsměvem, dává na jevo náklonnost a radost, totéž činí každý člověk nezkažený, Ale člověk jednoho národa, aniž by viděl příslušníka jiného národa, už ho nenávidí a jest hotov způsobiti mu bolest a smrt. Toť jsou velicí zločinci, kdož vzbuzují v lidech takové city a skutky!“
Mluví se mnoho o internacionále a jsou internacionály bílé, rudé i černé, celé i poloviční. Jak je to vše malicherné a bezcenné, nestojí-li za tím tato neorganisovaná internacionála dětí! Všechny děti na světě vědí, co je dobro a odvrací se od všeho špatného, všechny ..text pokračuje
