VZHŮRU A V PŘED!
Tisíce hochů a děvčat žijí jednotvárný život. My měli jsme to štěstí, že jsme pochopili, co znamená radostná činnost, rozmanitá, plodná, program zálesácký.
Spokojíme se tím, abychom sobecky jen se radovali z této své výsady?
Bratři a sestry, cítíte dobře co by mohlo znamenati tisíce duší prodchnutých jedním velkým zápalem?
Byla by to síla zázračná, schopná vyburcovati celou vlast.
K jakému to úsilí jsme se odhodlali? Povznésti vše, co se krčí, co je prostřední, co je malé, vyvrátiti lež v sobě a kolem sebe. Čtěte náš Zákon!
Který junák by se tomu úsilí mohl vyhýbati?
Věřte Zálesácké Lize!
Musíme mít jeden pevný účel: tento rok docíliti dvojnásobných výsledků.
Jak k tomu dojdeme? Důvěrou a prací.
Především důvěrou v sebe.
Hoch oblečený v kroj, kterého svedla lepost uniformy, sotva je proto junákem.
Býti junákem, to znamená vystoupiti k slunným vrcholkům. To znamená každý den trochu se dostati v před. To vyžaduje stálého zpytování. Neumíme býti moudrými: dnes si říkáme, že dobudeme světa; zítra nepatrnou překážkou klesáme znechuceni.
Když nás něco sklame, musíme ještě míti důvěru v sebe. A víte dobře, že jest častou tato šedá chvíle, kdy přikrade se starost a zbabělost by chtěla vás odevzdati slepému osudu.
V šedých chvílích opřeme se o světlé hodiny minulých úspěchů, projděme v mysli cesty, kterými jsme šli, zachovejme si víru.
Musíme býti hrdi na své vůdce, bratry, svou velkou rodinu.
Máme každý svoje chyby, to se rozumí. Naprostá dokonalost nevím v kterém se skrývá domě; také neztrácejme svůj čas, ani svoje nadšení netrpělivostí hledání. Potřebujeme pro svou práci pevné základny. Tu nám dává Liga. Milujme život, a všechny krásné síly v sobě a ve svých kamarádech spojme k činorodé práci. Odkrývejme slabosti, ale chopme se sil života.
A pak jednejme.
Uplatniti se, „býti účinlivý“: stoupati stupni junácké výchovy k bojovníku a strážci; znovuzroditi se každým rokem, zachovati si radostnou sebekázeň, zpívati a sloužiti — vždy si vésti po junácku.
Pamatujte si Tolstojovo: věřte sobě.
