Pro malého přírodopisce je teď výhodný okamžik, aby hledal pod kameny, v roklích, pod zemí a na stromech kukly různého hmyzu. Vždy se mu vyplatí, poznamenati datum a místo do zápisníku, vzíti si je domů, doma pak jim upraviti příhodnou krabici a podobně, aby byl svědkem co se zrodí z toho zdánlivě mrtvého tělíska zajímavého a krásného. Pohodlně si pak malého tvorečka popíše, nakreslí a — pustí do přírody, Kdo nemá zahrádku a nezařídí si svoje hmyzí vivarium po vzoru Fabra, tomu doporučuji pořídit si takové housenice a pěstovat z vajíček a kukel tyto nejrozmanitější pozemské tvory.
V únoru se junák může přichystat k velkolepému dílu: roubování. Z pláněte utvořit ušlechtilý druh, to je v rukou člověka. Stromy dovedeme zmlazovat a můžeme docílit přímo zázraků! Proto Junáci, naučte se to. Od polovice února do polovice března je nejlepší doba roubování a zmlazování keřů a stromů. Třešňové rouby si opatřme před 15. únorem, Vždy musíme mít rouby nařezány nějaký den před upotřebením.
Řízky keřů si opatřme a sázejme, když nemrzne.
V únoru můžeme sít mrkev, petržel, špenát, chřest. Kolem kluboven skautských a kolem stálých táborů zakládejte zelinářské zahrádky pro svou potřebu, až budete tábořit.
Strážci keřů, vysazujte nyní „živé ploty“ (Viz 1. č.: „Ochrana přírody“).
V přírodě hledejte ony odvážlivce, kteří v době mrazu a hladu, rozehřáli se láskou, krásnou a svatou pohlavní láskou, až vykvetly jim hlavičky bíle. Co je krásnějšího v únoru než pole sněženek neb bledulí někde v lese. Nebo velké zelenavé květy čemeřic mezi hnědým mrzutým listím!
A kdybyste si zašli v tyto chmurné dny bez víry do zahrady nějakého opravdu moderního zahradníka, jemuž nejsou tajny zázračné objevy květin únorových, až z dalekého Amuru nebo z vysokých hor Makedonie k nám přinesených, a kdybyste zapadli okem do záhonů, kde teď skoro ještě ve sněhu kvetou žluté hvězdy Hlaváčků (Adonis), s mrazem a sněhem zápasí maličké pestré i bílé Šafrány (Crocus), nacházející se přímo v ekstasi květů, bude se vám to zdáti zde slavností a ani zrakům svým nebudete chtít věřit. A pak si budete slibovat, že si zahrádku opatříte stůj co stůj — že bez zahrádky nebudete mocí býti ani živi, Hle, jaký ráj člověk může si na zemi stvořit, 40—50 keřů kvete v měsících sněhu v zahradách, Jak si tím prodloužíte život, oč bohatší a plnější bude každý váš rok, když už v únoru budete se těšit tolika radostem země, která čekala jen na váš pokyn. Březen vás přímo zahrne jásotem barev. Musíte už na to teď myslit. I v oknech vašich, Už jste si teď v únoru dali napučet pod skleněným příklopem hlízy begoníí a gloxynii? Nemeškejte!
Snad budou lidé časem také stále lépe poznávati, že i v životě lidí všechno velké povstává a bývá zajištěno ne velkým hřmotem a obrovským vzplanutím, nýbrž trpělivou věrnou prací v malém.
