Pokračování textu ze strany 12
Druhá tvář klidna je už zas. Tmavé, veliké oči září.
„Ruce, ruce! Dvě lidské ruce kdybych měl. Které by mohly hladit a objímat!“
Sladkými slovy těšila moji bolest.
„Ruce, ruce! Můj malý příteli, proč ruce? Lidské ruce dovedou být také hrubé, jejich prsty se někdy krvavě zatnou do srdce člověka. Sevřou, drtí až rozdrtí. Nevěř, že žijí jen lidi, kterým je třeba doteku těla, aby poznali! Dotek je hmotný, jsou ještě jiná, kouzelně krásná setkání. To když se duše s duší setká — Dvě bílé nehmotné postavy vesmíru. Dej ruce svojí duši! Štíhlé ruce, které budou umět tiše a jemně se vztáhnout ku všem bytostem, které budou umět všechny bolesti obsáhnout, všechny bolesti ztišit. Dvě štíhlé, lehké, neviditelné ruce, nelidsky silné, jež budou umět každého opřít.
Ale k tomu je třeba, abys ty rostl. V tvém srdci nesmí být místa pro malé nízké city, tvá hlava musí být jasná. Jen velikým, ušlechtilým myšlenkám dej v ní žít. Víš, mohlo by se stát, že byly by ti podávány takové čisté ruce, a ty bys jich neviděl. Nevědomá krátkozrakost, kal nízkosti bránil by ti vidět.
Ony přijdou ještě bolesti. Ostře budou šlehat v tvoje srdce. Dej životu za každou bolest, lásku. Čím více budeš milovat, tím více miluj! A jednoho dne, věř, ucítíš, že ve svém srdci kus božího království nosíš. Jednoho dne z úzkých zdí vyběhneš, ven, ven, pod jasnou oblohu, A ucítíš, že's hvězdám blíž.
Budeš mít ruce. Budeš mít, Frantíku, ruce, a těmi obejmeš celý svět!“
Hlas její dozněl jako tiché, krásné tóny hudby, Sklonil jsem hlavu na prsa. Nebylo více slzí. I úsměv slét na rty. Taková veliká, nesmírná radost mě rozechvěla, Podíval jsem se do jejích velikých očí: „Dnes, dnes je ještě nemám, ty ruce, které's mi dala poznat. Ale chci je mít, budu je mít zítra“
Vraceli jsme se temnou zahradou, ale já, já viděl všude kolem sebe světlo.
Panu Miloši Seifertovi, Praha.
Drahý bratře,
Tvůj dopis jsem obdržel…
Jsem přesvědčen o tomto: Boy Scouts musí se vrátiti k lesní moudrosti (Woodcraft), poněvadž každá organisace, jakkoli dobrá, musí míti duchovní podklad, musí uznati životnost krásných věci, musi se odvolávati k imaginaci a také musí míti nějaké prvky demokratické. Ježto Lesní Moudrost jediná má všechno toto, zdá se nevyhnutelno, že českoslovenští skauti (Boy Scouts) přejdou do Ligy Lesní Moudrosti. Skauti (Boy Scouts) v Americe tak činí, nikoli jako organisace, jako spíše takto: Přijimají naše myšlenky a methody a zapomněli docela na nějakou myšlenku oposice nebo nepřátelství. — — — —
10. záři 1922.
