Stránka:vatra-22-6.djvu/16

jiného a tak dále, až miluje mnoho věcí a tak hluboko nahlédlo v srdce přírody, že cití lásku celé přírody. Tento výsledek zaslouží, aby se mu věnovala léta trpělivé výchovy. S tohoto hlediska chceme, aby naše mládež měla svoje miláčky zvířata. Není pro junáka Lesní Moudrosti lepší cesty výchovy k této moudrosti Péče, jakou jest jednotlivým zvířatům věnovati, jest první vědomostí junákovou. Liga Lesní Moudrosti ráda tu bude udíleti rady. Jen znova připomínáme, že je rouháním mluviti o lásce k Při- rodě a pří tom zavírati ptáčky do klece, srnky do ohrad, lišky držeti na řetízku atd Jen ochočená zvířata mohou býti domácími zvířaty a pak zase třeba přáti jim dostatečnou volnost. Pro hocha není zvířete, jež by více mohlo přispěti k vývoji jeho vlastní osobnosti, než koně. Naučiti se ovládnouti bystrého koně a jezditi na něm, znamená výchovu celého chlapce a jest jednou z nejcennějších lekcí pro studium přírody. Krocení divokých koní mohou se podjati jen lidé, kteří sami dobie ovládají sebe. Je k tomu třeba hodně smělosti, hodně sebe- kázně a hodně pečlivostí Nemáme ovšem na mysli „zlomení“ ducha koňova místo ochočení. Jedna z nejstarších historek o ocho- čení divokého koně jest tato. Ještě dnes může sloužiti jako povzbu- zení každému chlapci. Philonicus z Thessalie nabídl Filipovi, že mu prodá svého koně Bucephala za třináct talentů. [ sešli se všichni na planině, aby zvíře zkusili. Ukázal se však vzpur- nvm a naprosto nepoužitelným, Nedovolil, aby si kdo naň vsedl a nikdo z družiny Filipovy mu nedovedl rozkázati, vzdoroval všem divoce. Filip rozmrzen nařídil, aby koně odvedli pryč, poněvadž je naprosto divoký a nevycvičený. Tu však Alexandr, nenž byl přítomen, řekl: „To jest velmi dobrý kůň, ale tito lidé by jej zkazili, po- něvadž nemají obratnosti, ani odvahy, aby s ním jednali správně.“ Filip nejprve mu nevěnoval pozornosti, ale když trval na tom, aby byl slyšen, a zdál se velmi roz- rušen celou věcí, otec mu řekl: „Co si myslíš, že můžeš posuzovati staré lidi, jako bys byl moudřejší než oni, nebo jako bys toho věděl mnohem více o zacházení s koněm? „Zajisté, pokud se tohoto koně týče, na každý zpusob, lépe bych s ním do- vedl jednat než kdo jiný, kdyby mě byla poskytnuta příležitost“ „Kdybys neměl úspěchy,“ dodal otec, „jakou pokutu chceš zaplatit za svou domýšlivost?" „Zaplatím, při Zevovi, cenu koně!“ Smíchem doprovázeli jeho odpověď, ale chvilku se hádav s otcem o peněžních záležitostech, odešel Alexandr přímo ke koni, vzal jej za uzdu, a obrátil jej přímo ke sluncí, Učinil tak na základě domněnky, že kůň se bojí, když vidí svůj vlastní stín tančiti nahoru a dolu na zemi před sebou. I běžel po jeho boku, pleskaje jej a lichotě mu, až za chvíli, když viděl, že je pln ohně a bujnosti a ne- trpěliv běžeti, tiše odhodil svuj kabát a vyšvihl se naň, posadiv se bezpečně obkročmo na koně. Pak ho chvíli řídil uzdou, ale netahal ani neškubal za udidlo. Když nyní viděl, že kůň zanechal své nervosity a projevoval touhu klusatí vpřed, nechal jej běžetí, zdržuje jej přísnějším hlasem a kopáním nohou. Diváci kolem Filipa zpočátku byli v némé úzkosti. Ale když hoch obrátil koně a příklusal zpět k nim s pýchou a radostí ve své tváři, vypuklí všichni v iásot. Otec jeho prý ronil slzy radosti a když Alexandr sestoupil s koně, políbil jej na čele a řekl: „Synáčku, hledej si království, jež by slušelo tvým schopnostem; Makedonie jest příliš malá pro tebe.“ . Bucephalus stal se pak majetkem a nerozlučným druhem Alexandrovým, Pro- vázel ho na jeho výpravách, „sdíleje strádání i nebezpečí s ním,“ a kdykoli Alexandr válčil, pravidelně seděl na tomto koni. Nikdo jiný nesměl na něho sednoutí, „poně- vadž ostatní jezdce měl za nehodné sebe.“ Říká se, že to byl nádherný vraník ne- obyčejně veliký a že měl na čele bílou skvrnu (Benjamin Ide Whecler, Life of Alexander the Great). Balů. 94