Stránka:vatra-22-7.djvu/15

SPRAVEDLNOST K NIŽŠÍM RASÁM, Znáte mnohé barevné národy ze svých knih zeměpisných i zá- bavných a často jste slýchali o nich povrchní úsudky — praví se že nejsou civilisovaní. Chyba -- není tomu tak u všech — jen ně- kteří z nich zůstávají dosud netknuti civilisací, v jich zvycích však a v jich životě jest pro nás mnoho zajímavého i poučného, Konečně připomeňme sí, že i naši vlastní předkové byli barbary. Skutečně, není o tom pochyby, že kdysi za dávných času všichni národové žijící na zemi byli divochy, kteří se živilí lovem a neměli vlastních domovů, ale hledali útulek v jeskyních. Postupně učili se vzdělávati půdu, chovati domácí zvířata, stavěti domy a konečně i čísti a psáti; tak stali se civilisovanými. Ale všichni lidé nepokračují stejně a proto jsou na světě i dnes ještě necivilisovaní národové, Jest chybné však domnívati se, že jsou všichni ukrutní a nízcí. Někteří z ních mohli by učiti bílé národy věcem, jež by těmto bylo velmi prospěšno znáti. Tak Kurubarové, kmen v jižní Indii, mluví vždy pravdu; podvod, zdá se, jest mezi nimi úplně neznám. 1 Křováci Jižní Ameriky, jeden z nejnižších typu lidstva, mají své dobré vlastnosti. Žijí v rodech a kmenech, honí společně a když zabijí zvíře, přátelsky se oň rozděli. Je-li někdo z kmene poraněn, ostatní u něho prodlévají a neopouští jej v jeho neštěstí, Jeden ce- stující Evropan viděl Křováka zachráněného soudruhy od utopení v řece Tito sejmuli kože, jimiž se halili a ačkoli jim samotným byla zima, ovinuli jej jimi; třeli ho u ohně a mazali celé jeho tělo teplým tukem, až znovu volně dýchal Matky tak milují své děti, že když jednou Evropan jeden odvedl dítě do otroctví, matka dítě své násle- dovala přes nebezpečí, jež jí hrozilo, že bude sama chycena a zo- tročena. Příbuzní Křovákům jsou Hotentoti, Jediným jejich oděvem jest kožešinový šat kolem krku upevněný, který nosí dokud se nerozpadne na kusy. Ale tento jednoduchý lid má zvyky, které musíme obdivo- vatí, Jakmile sedí Hotentot u jídla sám, je nespokojen; chce aby někdo jedl s ním; a vidí-li někoho jíti kolem, a je-li to člověk třebas naprosto mu neznámý, zavolá na něho a rozdělí s ním své jídlo, Domorodci Australie „černí chlapíci“ jak je běloši nazývají (ne- zbývá jich již mnoho) jsou opravdu divocí, Někteří z nich jsou lido- jedy, nicméně trpí mezi sebou slabé členy kmene, živí nemocné jak mohou a pečují o starce. Mr. David Carnegie vypráví o nich násle- dující povídku, týkající se jeho cesty do západní Australie, kde jsou naleziště zlata Vešed do jedné tamnější chatrče, našel starce, chou- lícího se u černošského chlapce. Oči hochovy byly nemocny a mouchy sedaly na jeho brvy a působily mu velké bolesti. Mr. Carnegie na- mazal hochovy oči mastí, kterou měl ve své příruční lékárničce, zatím co stařec drže hlavu nemocného pokyvoval mlčky hlavou na znamení své radosti. Hochovi se hodně ulehčilo, Později na svých cestách Mr. Carnegie přišel znovu v tato místa, stařec k němu přišel, provázen několika přátely a prosil jej, aby přijmul balíček, který mu přináší. Otevřev balíček Mr. Carnegie v něm nalezl plochý kousek dřeva, hrubým vzorem na obou stranách vyřezaný Australci myslili, že jest to největší poklad a přáli si dáti mu jej, aby vyjádřili svoji vděčnost 109