Pokračování textu ze strany 10
…jak jste se rojili dole v údolí, jak upřímně jste se vítali. Přivalili jste se ke mně jako jediný proud bratrství. Myšlenka nás druží, myšlenka Lesní Moudrosti. Ta způsobila v nás, že jdeme přivítat téměř nepozorovatelný počátek nového vzmachu života. Většina lidí dnes připravuje se k svátkům břicha, nás povzbuzuje, víme-li, že sto mladých lidí z jednoho místa a desítky i sta z míst jiných opouští časně ráno pohodlí postelí a bohatý sváteční stůl, aby mohli jíti ven, do polí, do skal uvědomit si, že život náš, našich přátel, lidstva a přírody je jeden celek věčně kolotající, že ale lidská organisace může běh jeho změnit a že to musí učinit. Musí! Proč musí, tu otázku ponechávám otevřenu hovoru na večerním sněmu. Teď abychom byli připraveni na okamžik východu, do práce a zdar té práci!“
Tři statní chlapíci vevalují balvan, na němž prve vůdce seděl, do připravené jámy. Pak jej upevňují, aby stál svými přírodou utvořenými rohy k severu a jihu a prohlubní mezi nimi k východu. Dlouho junáci hledali tento vhodný kámen, z daléka jej musili valiti a do velkého strmého kopce. Když s ním byli na určeném místě, vytesali a vyškrabali v prohlubní ještě úzkou, hlubokou štěrbinu. Ta teď je obrácena směrem, kde čekáme východ slunce. Jiná skupina přivaluje kámen úzký, vysoký, s ostrou špičkou a staví jej do vrstvy udupaného sněhu, aby přímka, vedená s jeho hrotu, prošla štěrbinou rohatého balvanu zrovna do místa, kde se asi objeví slunce. Někteří přihlížejí, jiní udupávají sníh v kruhu, tamhle si stavějí sněžnou boudu. Nejvíc smíchu je na blízkém poli, kde stavějí sněhového hvězdáře a medvědí skupinu. Bojovné družiny se koulují, někteří to zkouší levou rukou. Také házejí do cíle, do výšky a za šípy, které vystřelují lučištníci.
Vůdce píská, hoši i dívky rázem tichnou, valí se k němu, tvoří za ním polokruh a upravují se. Na středu tetivy polokruhu stojí rohatý kámen, před vůdcem pak onen hrotitý. Lučištníci stojí na vnitřní straně polokruhu, připraveni k výstřelu.
„Bratří a sestry“, rozechvívá se hlas vůdcův, „okamžik se přiblížil. Jsme připraveni. Jen zvolte teď toho, který má svůj šíp vyslat jako náš pozdrav slunci vstříc. Nutno volit nejjistějšího, nejpevnějšího, který i v neklidu očekávání se ovládne a který nebude musit myslit při tom na sebe. Nejčistší z nás nechť je to. Volte!“
„Ohnivé oko“ zní ze všech hrdel. Vystupuje mlaďoučký junák a staví se za hrotitý kámen. Je zmaten uznáním, hned však se ovládne a klidně prohlíží svůj luk.
„A teď zvolte tu, která mu podá tento šíp — šíp pozdravu.“
„Ryzí Srdce ať to je.“
Přistupuje dívčina jako kvítek, radostně se vrtí i rdí. Ostatní děvčata mají také šípy v rukou. Náhodou je jich jako ..text pokračuje
