Pokračování textu ze strany 16
Lokomotiva srazila se s lebkou Jambovou. Vystříkl mozek, celé tělo zvířete se zachvělo, veliké jiskry života v jeho malých očích hasnou. Ještě jedno krátké zachvění a Jambovo tělo těžce kácí se na zem.
SVIŠŤŮV DEN, DRUHÝ ÚNOR
Šesté tajemství lesa.
Byl to Monapini, jenž to řekl skřítkům a skřítkové to řekli do pověstí a pověsti to pověděly mně, takže vidíte, že mám z dobrých úst toto šesté tajemství lesa.
Jest pověst, že každý rok moudrý Svišť se uchyluje ke spánku do svého útulného domova pod zemí, který si vyhrabal, když listí začne padati a když slyšel výstrahu. Matka Starost zpívala píseň smrti červených listů; zpívala měkkým hlasem, jenž doléhá do nejzazších kopců:
„Odešli ptáci letní
Skryj se, skryj se, ty noho klidná,
skryj, metelice už jde“
A Matka Země, jež jest Matka Ina, křičí na své dítě: „Pojď, skryj se v mém klíně, maličký“. A moudrý svišť nečeká, až přijde metelice, ale skryje se, neboť se může dobře ubytovati a spáti po tři dlouhé měsíce. Ale vždy druhého slunce měsíce hladu (a to jest šesté tajemství) vstane a odváží se ven. A je-li slunce na obloze a sníh na klíně jeho Matky Země, takže stín jeho se objeví na ní, vrátí se, aby opět spal půldruhého měsíce déle — šest dlouhých týdnů. Ale je-li obloha zatemnělá mraky a země všecka zbavena sněhu, takže stín se neobjeví, řekne si: „Čas metelic již odešel, bude potrava, poněvadž země je volná“ a končí svůj spánek.
To jest pověst, ale toto, pokud vím, jest pravda: Na Severu, když se odváží na Sviští den ven, vidí i slunce i sníh, lehne si opět; na Jihu, kde není ten den sníh, nejde již spát; a v zemích mezi tím, spí za zimy studené a za zimy mírné vstává, aby žil svůj život.
Ty věci jsem viděl a shodují se se zvěstí Monapiniovou i vidíte, že pověsti říkaly pravdu.
HVĚZDÁŘ.[1]
1. Znáti různé druhy hvězd a pohyby jejich (všeobecně).
2. Na obloze ukázati 10 hlavních souhvězdí.
3. Nalézti sever pomocí jiných hvězd než Severky, když tato je zakryta také mraky.
