Pokračování textu ze strany 10
Tak před létem 1920 byla jednota na vrcholu. Naši hoši vedle toho, že vydávali časopis Psohlavec, pracovali úzce s abstinentním spolkem, kde seznámili se s br. Akelou, jeho S. S. a tátou Veselým. V té době došlo k úplnému soustředění se jednot Obce Psohlavců a Praha stala se hostitelkou několika historických schůzek, porad a sněmů. Zažili jsme chvíle, kdy rodila se příručka „Přírodou a Životem“ a dobře se pamatujeme jak Seifert s učitelem Krchem korigovali a sestavovali.
To zavanul prvně mocný duch Setonova hnutí.
Když potom bylo nutno pevně semknouti řady těch, již stojí mimo Svaz, byla Pražská jednota první, která ústy br. Lumíra prohlásila svou vůlí státi se součástí Federace. Potom se sešeřilo nad jednotou. Lumír odejel do Hradce a brzo na to vypovězeni hoši i dívky z klubovny. Soustředili se v abstinentní restauraci a na Letné. Před tím bratři Jožka, Jirka, Vondra a ještě jiní založili novou jednotu předměstskou v Michli, dnešní Tolstého, a tak odešli z Pražské jednoty, jejímž náčelníkem se stal Bengál. Když v lednu 1921 vyšla očekávaná příručka, nastala mnohá změna v původních řádech, avšak práce radostná a hojná. Tou dobou v práci vynikala hlavně družina Jiřiček a bra Medvěda. Pomalu přiblížilo se období únorové revoluce 1922. Byl sněm v Richtrově domě. Jednota se rozštěpila. Ti, co odmítli vstoupiti do Svazu, zůstali kolem Lumíra, Jendy a Bengála. Byly to smutné časy. Tu pojednou objevil se Kaj a za několik měsíců vyrostlo 5 družin. Ve Vršovicích vznikl kmen Slunce a v Praze VII. také kmen, později nazvaný Soví. Na podzim 1922 se v jednotě pracovalo horlivě, vždyť i sestra Jiřka přiložila ruce k dílu. Byl památný sněm na Tehovské hůře. Kmen Slunce byl té doby nejčilejší a což teprve, když později se stal jeho náčelníkem Kaj. Řada veřejných besídek za působení obou náčelníků činila pokusy proniknouti do veřejnosti a často se jí to podařilo. V zimě vznikl třetí kmen Stříbrné luny s družinami Severky, Jiřky, Jitřenky a Rysů. K práci vrátili se Ela a Toník Leden. Úsilovně pracovali: Míla, Jiskra, Biminij, Súča a Anča Lněnka. Kmen Soví nezůstával pozadu, tam pomáhal Sůva. To byla doba velkých zpěvů, besed a sněmů. Nebyli jsme sami, hoši kmene Vycházejícího Slunce a dívky Laně založily jednotu Táboritů, a kde my jsme krásu a jasný zvuk potrousili, tam oni jej zvedli a povznesli. I oni mají podíl na našem díle.
Uplynul více jak rok, a toto období, ač mnohem tišší, nebylo méně plodným. Více ožily družiny v sobě a tam se uchýlil celý život. Jen o sněmech a jiných společných činech opět se spojil...text pokračuje
