Stránka:vatra-24-3.djvu/9

LÍTALA Sl LAŠTOVIČKA Volně. Slovenská l. Lí-ta-la si la-šťo-vi-čka, li-ta - la, že sa o - na ne-be ze-me tý-ka-la. 2. Priletel k nej krahuleček černý vták: „Budeš—li sa, lašťovička, vydávat? 3. „Budem sa ja, krahulčeku, vydávat, keď sa bude suchý javor zelenať.“ 4. Zaletel si krahuleček do kábu, nakúpel on zeleného hodbábu. 5. Povešal ho na haluzky kde který, a už je ten suchý javor zelený. 6. „Už ty budeš, lašťovička, žena má, ej už sa ten suchý javor zelená.“ 7. „Potom budem, krahulčeku, žena tvá, až vystavíš jeruzalem do neba“ 8. „To nemůže, laštovíčka, nemóž byť, mosí, mosí jeruzalem nižší byť.“ jITŘNÍPlSEN, Kotouč sluneční objevil se na obzoru, krajina zazářila jeho leskem, ptáci se vesele rozjásali a louka zatřpytila se rosnými perlami. Dívaly jsme se s posvátnou úctou na krásný ten obraz, tichy, jen ruce naše se pevně stiskly a oči hovořily o tom, co se děje v nitru... , Seběhly jsme k řece. Neodolaly jsme veselému jejímu šplou— cháni a bublání, odložily šat, aby čerstvý Vzduch omýval naše těla a libaly je zlaté sluneční paprsky. Potom plny radosti cvi— čily jsme při hudbě vln, radostně poskakovaly, tančily, ruce vzpí— 43