VATRA LESNÍ MOUDROSTI
ROČNÍK IV. MĚSÍC ČÍSLO 2.
JÁNOŠ:
Jdeš bílou, mlčící zemí. Jen v dálce jakoby zvonilo ve vzduchu. Velké, mocné linie zimní krajiny žádají si v tobě obdoby. Nutí tě vedle mnoha jiných věcí znovu si ujasnit smysl svého života a znovu ostře prohlédnout stopy svého vůdce.
Proč mezi tolika vůdci lidstva právě Černého Vlka jsi zvolil?
Mladý chlapec, dívka, odpovídají: „Cítíme, že k nám přichází jako hluboce milující a nám rozumějící přítel, že napíná všechny naše mladé, zdravé a bujné síly a že nás „bere do ruky“ jemně, ale pevně jako nejlepší střelec napíná svůj luk a vysílá šíp. Vede nás k cíli přímo a jistě. Jeho vedením vypracováváme se tak, že nikdy nezklameme.
My vyspělejší a vyspělí vidíme určitě, nepoddáváme se jen pudově, ale vědomě. Víme, že Seton nechce úplný návrat k primitivismu divochů, že nezavrhuje civilisaci a kulturu, že nezavrhuje politickou, občanskou práci, politické organisování dělnictva, ale že žádá základ toho všeho: pravou mužnost a ženskost – lidství. Lidství znamená sociální spravedlnost a vysokou duševní i tělesnou výkonnost, zodpovědnost za každou chvilku a sílu naši i všeho lidstva, nejdřív ovšem lidí, s nimiž se stýkáme. To je náš ideál. K němu spěly věky. Seton osvětlil tento smysl věků a na sobě nejdřív vyzkoušel prostředky, které jej vtělují v praktický život lidstva. Vidí, že do velké míry selhávala dosavadní výchova, umění, ani sociální revoluce a převraty tohoto nedokázaly plně. Trpí hledáním spolehlivé cesty. Odhaluje základ, kořen života, pudy. Dává vyzkoušené prostředky, kterými je rozvinout, ukáznit, dát je lidem do ruky, učinit je tvořivou, nerušivou silou, jíž se netřeba bát. Nepřezírá rozum, vůli ani cit, ale začíná je v mládí pěstit tak, jak se, ze sebe a právě z pudového základu vyvíjejí. Je přesvědčen, že jako děcko tělesně prochází důležitými fásemi vývoje živočišstva, tak že duševně po narození prodělává po stupních kulturní vývoj lidstva. Ale hned uvažuje, že dítě nežije v takových podmínkách jako žilo lidstvo v určitých těch stupních. Vidí, že kolem něj je život zcela jiný, život nad jeho síly, jemuž teprve dorůstá, ale který už na ně působí. A proto právě žádá táboření, život v primitivních podmínkách, kde nemáš ničeho než své necvičené smysly a pud nutící tě žít, to jest tvořit si z vnějších podmínek život tělesný i duševní, základní to organisační práci lidskou. Seton žádá jít tábořit jen se zcela nejnutnějším, abys byl nucen dělat si sám věci, jež dělal člověk tvoře zvolna kulturu. Nespoléhá, ale jen na primitivism. Klade junáku před oči nejvyspělejšího ..text pokračuje
