Stránka:vatra-25-3.djvu/14

]ÁNOŠ: MĚSÍC VRAN Jak byl les tichý za bílých dnů a přece se v něm slavila svatba! Když severák a mráz řádily, bylo to křiv- kám docela v pořádku; měly slavnostní hudbu. A když tato přestala, spustily, křivky samy svou vrzavou a kvikavou píseň. V prosincových zimách postavily si hnízdo jako obrácený čepeček pro panenky. Spletly je uměle z jemných větviček smrkových a vylepily smolou. Zvenčí zastrkaly lišejníky a pěkně je upravily. Okraje zahnuly nad hlubokou vnitř— ní dolinou a tu vystlaly. Koncem ledna vyvedly své první 3—4 děti. Možná, že ale hnízdí iteď v březnu, protože všechna křivčí manželství neřídí se stej— nými zákony jako u jiných ptáků. ]et' u nich vše na křivo: zobák, píseň i ta svatba, imládata. Inu křivky. Mladí totiž jsou docela po lidsku nejdřív zelení, ovšem jen na prsou, a za tři roky krásně zčervenají Je mnoho zajímavého v jejich ži- votě, ale o tom už napište z Vlastního pozorování sami. A teď: kde budeš hledat jejich hnízdo při těch zlých zimních větrech, na pokraji lesů? A což může ono viset na tenké větvi keře nebo na kraji vět- ve? A co v zimě dávají mladým? Červi nejsou. Proč jsou na zemi okolo jejich hnízda šišky jako rozčesaná dívčí hla- vička? Nepere se s nimi vlající chvost o potravu? jak jsou asi zbarveni staří? jaké barvy jsou vajíčka? ]istč jste pozorovali v zimě, kterak sýkorky a jiní menší ptáčci létají v houfech. Také na nepřítele útočí málí ptáci v houtech. Když se zasnubují a hnízdí, když je všeho hojnost, žijí osaměle, nestarají se o své kamarády, ale jen objeví ve dne sovu nebo menšího dravce, již celý houf jich na ně útočí. Po vítězství zase se houf rozchází. Myslili jste o tom, jak hejno působí na jednotlivce, když třeba letí přes moře nebo prohlíží stromy? Pozorovali jste, jak v hejnu kluků jeden vtip vyvolá řadu jiných, jak přítomnost sourodých v sobě vyvolává, indukuje silnější žl— votní proudy, silnější chtění, odvahu ilásku? Slyšeli jste o psychologií davu? A což ta stará řeč o svornosti lidí v boji proti nepříteli a nesvor- nosti v míru? Není to také jen pudové jako u ptáků? Neměl by se tento dobrý, krásný pud vědomě výchovou udělat tak mocnýmv aby působil pořád.> Není svornost jen v nebezpečí na lidi trochu málo? Vždyť je to ptačí stanovisko! K bratrství nutno jít. Cestou k tomu je junáctví, které využívá Síly samoty ispolečnosti, udržujíc mezi nimi rovnováhu. Nechť Itedy žije čtverhranný člověk! Najdete-li ted' často na okraji hájků mrtvoly koňadry nebo které— koli sýkorky, nezlobte se na dravce ani na člověka, nejvýš někdy na Zimu. Vždyť je zcela neporušena ta malá mrtvá. Proč? 'yhasne v ní prostě život ohromnou poměrně námahou. Sám jsem byl svědkem, kterak 44