Stránka:vatra-25-5.djvu/14

padně vysokého, jako zrovna na našem obrázku; lomívá se k bokům ve zřetelném úhlu (tak izde), jindy přebíhá přes ně fnelomfeně; neklon/čívá se vždy na bocích, nýbžr'ž přeVí-jí se na některých postavách mladých mužů nazad do hýždí (kp. na Apollonu v římském museu delle terme ; reprodukce _ve výtahu z díla Colliginonova, vydaném „Manesem“, str 25). Zjevuje se už ina postavách chlapců, arci značně mělčí, spíše jen v poloviční nápovědi, jak se srovnává s kratším cvikem chlapeck'ým. Na tělech mužů starších vyjímečně i star—ců (těch je v hellenzském umění velmi málo, Hellen ve svém přitakání k“ životu, zdraví, síle, radosti jevil patrnou neohuť ke všemu, co mu připomínalo úpadek, stanobu, mdlob- nost) jeví patrné rozšíření, zhrubnutí, jakoby už byla tu tam _v původní linii rozrušena a obvalena příliš dlouho namáha- - vými svaly bočními a břišními nebo tukem. (Příkladý: Lao- koon, Héraklés Farneský, Pěstní zápasník v Římě.) ( Už při prvním pohledu na řeckou plastiku po stránce zdůraznění této osobité rýhy vidíme, že to, co tak vzdorovalo gymnastickému, sportovnímu úsilí Miill-erovu, přese všechnu jeho odbortnickou soustavnost v teorii iv praxi, bylo obec'- ným majetkem snad všeho mužského pohlaví hellénského; rys začínal se tam už v chlapectví, možná už v dětství a trval až do staroby, nepochybně až do konce života. Touto linií jsou tedy spojeny všecky věkové stupně hell-énského lidu. Už to překvapí na té klassické rýze; tam snad ji mívali Všichni v naších dobách, v naších zemích snad »— nikdo? Ale ještě více: rýha objevuje se silně za všech období starořeckého umění: jsou jí tedy jako jednotným znamením spojeny ivšec'ky doby národa starořeckého. Svědectví umění je tu důležité, neboť umělci hellénští měli velikou úctu ke skutečnosti, pronikavě _pquorovali živoucí lidské tělo: co se tedy objevuje v umění bylo iživou skutečností denního bytí lidu héllenského. je ovšem přiro—zeno, že dobu od doby ráz rýhy se rozličné obměňuje; to souvisí nejen s měnící se skutečností živoucích těl, nýbrž i s měnícími se názory uměleckými, které opět jsou v těsné souvislmti se světovým názorem doby, myšlen-ím filosofickým a s mravním nazíráním pokolení. Budete-li po té stránce pozor—Ovat reprodukce starořeckého umění (především plastiky, neboť maleb je velmi málo), najdete, jak s rázem této rýhy liší se třebas trojí po sobě následující doba: starší, prostší: a přísnější pátého století od doby století čtvrtého, mravně rozvolněnější, už pokažená bohatstvím,- př-epyc'hem a požít- kářstvím (příklad první doby: „Doryforoď“ Polykletův, onen jadlrný, pevný mladý muž, nesoucí oštěp — proti pozdějším zněžnělým jinošským postavám Praxitelovým, jako Hermes, Apollo Saumuktonos), po těchto trochu zženšqilých mužích“ a jinoších však jako zdravá reakce opět přicházejí tvrdě, mužné postavy mistra Lysippa, umělce právě nám dnešním velmi sympatického, svým silným, kladným vztahem k životu. 76