Stránka:vatra-26-1.djvu/13

mluvit, vstane, zvedne pravici k pozdravu Ligy, řekne „náčel— níku !“ a čeká až mu dá předsedající náčelník slovo pohybem ruky nebo vyzváním. Tím dostává dotyčný výhradní právo mluvit. Bě- hem sněmu se nešeptá, ani se nikdo nesměje, projednávají-li se právě vážné věci, nikdo se zbytečně neohlíží, ani nehlomozí, ani nejí, ani se neslušně nepovaluje, ani se neohlédne, přišel-li kdo pozdě. Řečníka béře vždy vážně, neboť tak to vyžaduje dobrý mrav. Chce-li někdo řečníka doplnit nebo opravit nebo vyvrátit, udělá tak slušně a důstojně. Aby soustředění a vážnost byly naprosté, trvají obřady a věci sněmu většinou krátce. Za to při hrách jsme se opět věnovali cele zábavě. Hra je jako povaha — čistá. Junáci jsou zdraví, proto nei mohou hráti prohnile. Nízkost, neláska, hádky, závist se vůbec nesmí vyskytnout. Junák je příliš hrdý a příliš miluje pravdu. Proto udržuje sebe, svou společnost a své okolí v čistotě. Hry, které jsme hráli v kursu, vyjmenuje náčelník Sova ve svém Vele- tuctu her. Mohu tedy jen povědět, které z nich jsme hráli nej- raději: bzz, němohry, zápasy a „Tanec domýšlivého mladíka“. Ten jsme protancovali tak, že třebas šest nás tancovalo najednou, jeden za druhým. Kdo h'rál nejlépe, dostal první cenu. Systém cen byl vůbec na denním pořádku. Každý umí něco lépe než druhý a hoši a děvčata si musí zvyknout nejenom vy- nikat a sklízet ceny sami, ale i vidět, jak druzí vynikají a sklízejí cenu zase za něco jiného. Aby nevznikla závist, dá dobrý náčelník každému příležitost k vyznamenání. Američané málo zpívají. Proto je chce Seton naučit i více zpívat. V kursu jsme zpívali hodně, hlavně písně mající vztah k ži- votu v přírodě. Některé z písní jsem už v Praze nacvičil. Nejvíce se nám v Novém Yorku i tu v Praze líbila píseň kanadských zá— lesáků „Alouette“. 12. kurs mi připravil velmi krásné chvíle a vzhledem k tomu, že jsem se na něm opravdu seznámil a přátelsky sblížil se sku- tečně vzácnými Američany, je mi i velmi radostnou. vzpomínkou na Nový Svět. ' Seton pro nutnou práci, kterou měl v Kanadě jako naturalista provincie Manitoba, se kursu nemohl zúčastnit. Ale měl jsem přece štěstí. Po skončení kursu jsem vedl v New Yorku vlastní družinu a tak jsem jednou musil v organisační věci do Hlavního stanu v 29. ulici. Už v přední místnosti mi pověděli, že je tam Seton. Seděl u stolu. Já jako cizinec-woodcrafter jsem ho mohl velmi lehce oslovit. Ale neudělal jsem tak. Díval jsem se na něj mlčky. Nemohl jsem jinak. Tělo štíhlé, pohyby určité, čistě, anglicky oblečen. Vlasy se mu volně vlní na hlavě. Krátký anglický „kartáček“, jehož špičky jsou lehce zvednuty vzhůru. Nos jemný, pravidelný. Výraz tváře je velmi bystrý. Má ostrost zvířete, jehož jméno nosí. Obrátil se a podíval se na mně. Vidím jeho klidné, pevně utkvíw vající oči ještě dnes. Říkají mi, že Černý Vlk je veliký člověk. 11