Aleš! Kdo by při tom nevzpomněl na sta a sta malých obrázků, _nad nimiž už v nejútlejším mládí maminka říkávala: „Vidíš, za-. jíc,“ zatím co ty, pln kouzla, opakovals sladce; „Ijíš, dajc.“ — Několik smělých, ale prostých čar a jak nás rozechví. Všeho nej- krásnějšího v nás se dotknou a proniknou nás proudem světla. ]aká to moc! Moc velikého umění. M oc člověka, jenž nesmírně jemně viděl, úžasně miloval a byl hrdinou, který se nezpronevěříl své stopě, ani když mu bylo nejhůře. Nemůžeš jít kolem Alšova obrázku nikdy bez účasti. Musíš mít Alše kolem sebe, vždy u sebe. Cítíš, že tě přítomnost jeho zvedá, že ti připomíná, abys nezapo— mněl křídel, jež máš. Máš jistě jeho cyklus Zivly, věnovaný Indiá- nům. ]istě toužíš po tom, mít v krásné důstojné výpravě jeho cyklus 14 kreseb: „Vlas't“, písni to o hrdinovi. Nuže, „Odkaz“, Praha I., Pernštýn 11, ji vydal na krásných pohlednicích. Zmen— šenou ukázkou je náš obrázek „Stráže na pomezí“. — Ostatně, o Alšovi četls už G a m m o v y „B e s e d y“, vydané u Kočího & v „Brázdě uměním“. Každému našemu junáku Aleš je drahým a velkým učitelem. A. M. T h o na p s o n: „Válka zhyne, až lidé pochopí, že loupež není ani čestná, ba ani prospěšná ať ji provádí Napoleon nebo sprostý zločinec... Na neštěstí je sotva pravděpodobno, že se tomu lidé naučí, pokud všechno vyučování ve školách bude stále věnováno velebení války.“ '
NINMMMAVWW R. ]. M 0 t t v knížce „Výzvy k mládeži“: „Život každého z nás musí být charakterisován duchem ji- stoty. Praví vůdcové musí znáti cestu. Všichni mužové, kterí byh „ „. , , - . v. . , . , v v v , v cele nejakeho hnut1, byli muzr jasneho a s1lneho presvedcen1.“ 16 a,
