Stránka:vatra-26-1.djvu/6

CHALOUPKY DĚTÍ z DOMU DĚTSTVÍ V KRNSKU F. KRCH: JAK SI DĚTI HRAJÍ ÚVAHA „ NAD MATERIÁLEM VĚTŠINOU ZE ŠKOLY NÁRODNÍ ' Podle přednášky zapsal Míla V 1. třídě před vyučováním děti si nejraději hrály na zvěřinec, který pak na mé přání změnily na kapelu tím, že každý napodobil zvuky některého nástroje. Často pořádaly ptačí a zvířecí koncert. Děti touží po pohybu a křiku, my po klidu. Popřejme dětem pohybu a smíchu, odstraňujme překážky, které by jim mohly kazit radost. Ale nehýčkejme jich, nemají toho rády a není jim to ani zdrávo. Milují mnoho pohybu. Napo- dobují rády zvířata a podobná „barbarství“. Je to tělocvik smíchu. Ohlasem dnešní školy jsou tělocvičné hry a cviky — bezduchý mechanism. Děti si vždy hrají „na něco“, na př. dělají hodiny. Rytmické tik-tak provázejí komiháním a tím cvičí samy tělo. Nic ne- chtějí provádět otrocky. Viděl jsem, jak dítě nalezlo brambor, podobný děcku. Uchopilo jej, zvolalo radostně „jeje“ — a pak přivinuvši jej k ňadrům, zla- dilo hlas na „mimi“. (Rozdíl tónu a myšlenky.) Děti provázívají řeč gestikulací. Mluví-li se 0 kole, které se točí, otáčejí rukou. Některé dítě, když něco vypravuje, jde přímo z lavice, chce vyprávěti celým tělem — nestačí mu už lavice. Má se mu v tom bránit? Velmi rády děti dramatisují. Dramatické improvisování pohá- dek, povídek a všeho, co slyšely, je nejhlubší tvůrčí schopnost dětí. Máme právo zasahovat v dětskou hru a jak? 4