Stránka:vatra-26-3.djvu/9

GUSTAV JAROŠ-GAMMA KE DNI ŠEDESÁTÝCH NAROZENIN (5. KVĚTNA 1927) Gustav Jaroš chtěl vždy věci pevné a jasné, stručné i věcné. Proto se nazval krátce Gammou. Neúprosně dral se k životu na- veskrz pravdivému a hlubokému. A zvítěziv nad vším, co ho kdysi rozptylovalo, dovedl najít slova, jež padala jak jasné údery a zvedala, naplňovala chtěním, upevňovala, burcovala celý národ. Gamma patří mezi první z těch, kteří předělávali nás tak, aby nám byla svoboda a hrdost užitečného, pracovitého a cílevědo- mého života první nutností. Je to stavitel chrámu ve smyslu Bře- zinově. Je pln lásky, ale má ruku tvrdou, je plný poesie, ale káže. Muž. A dovedl nebýt stár, nezestárnout. Junák! Ale nejen tím. Píše jen z čistého nadšení, peněz nebere. Čistý. Je úporný v práci a neústupným odpůrcem. Teď se spaluje vnitřním žárem a na- pětím: píše všemu světu: „Vzkazy“, knihu o Smetanovi a mnohé jiné. Co dosud napsal, je hledáno vždy v hodinách těžkých. — Nechť je tedy zdráv a tvoří ještě šedesát jar! AVVVVVVVVVVAVM (S.VOHANKA: NÁŠ DĚDEČEK (Dokončení.) Dědeček pro hry a laškování nemá smyslu. Není však tak ne- tečný, jak by se zdálo; dovede se rozčiliti a rváti, ovšem po svém způsobu. Jednoho dne, kdy silně pršelo, byl dán do bedny mezi jiné želvy jeho druhu. Netrvalo to dlouho a byl jsem ze své práce vyrušen silnými ranami; pátral jsem po příčině, a tu se mně na- skytl zajímavý pohled. Jedna větší želva patrně se tlačila před dě- dečka a to jej tak rozčililo, že se s ní pustil do krutého boje. Vzty- čil se na svých krátkých nožkách, nahnul tělo dozadu a prudkým pohybem vrhl tělo dopředu tak, že přední hranou krunýře zasáhl krunýř druhé želvy. Při tom ovšem jeho hlava byla vtažena pod kruhýř. O několik dnů později měl opět důvod k nespokojenosti. Před naším oknem stojí lavice s květinami, její noha tvoří pravý úhel se zdí, a v tomto koutku dědeček vždy v poledne spal. Matka snad z nedopatření tam postavila nějakou nádobu a náš hrdina, když jako obvykle přišel se prospati, nalezl své místo zahrazené. Běhal rozčileně kolem, snažil se vylézt nahoru, ale marně. Obrátil se na jinou stranu, snad aby se přesvědčil, zda se nemýlí, sběhal celý dvůr a jeho rozčilení dostoupilo takové míry, že odmítl i slad- kou třešní, ba ani na své jméno nereagoval. Teprve po odstranění překážky se uklidnil. S blížící se zimou ubývalo jeho čilosti. Dnes spí již pátý měsíc a nám se po něm stýská, neboť je velice dobrým přítelem. VVWVVVVVVVVVM 39