Tajemství může být jen jedno, které se skrývá za Ohněm a Slun- cem. Tak byli lidé přivedeni k tomu, aby přemýšleli o Prapří- čině.
Naše doba nezabývá se jen mystikou ohně. Dnešní badatelé si povšimli, že červené paprsky prostého ohně jsou pro naše tělo a nervy při mírném účinku blahodárné. Je zajímavé, že duševní skleslost a únava mizí při záři přímého ohně a tento fakt je dů- ležitý pro polární cestovatele. Jako máme dnes umělé horské slunce, vynalezli lidé i náhradu za přímé červené paprsky ve formě slabě růžové žárovky. AVVVVVVVVVVVWM VELKÝ MEDVĚD: NA PTAČÍ HOŘE Půl úkolu měl již vykonáno, když opět nové pozorování při- mělo jej k zvolání: „Tam musí být Bobři!“ Vedle, na východě, vzlétl totiž bažant s hlasitým „kot-o-kot-o-kot“ a brzy mnoho ostatních mu přisvědčovalo. Tentokrát se však Jan zmýlil; neboť ničeho nebylo slyšet, z čeho by se dalo soudit na blízkost Bobrů. Též bojovník, vyslaný za nimi, nenalezl ničeho v označené houšti- ně. Pravděpodobně byla to liška nebo lasička, neboť bažanti ohla- šují tato zvířata s určitostí a bažant předává tuto výstrahu hned dál. S napětím tedy zíral k pásmu křovin čekaje, kdy se v něm ozve kosí „dyx, dyx“ nebo pokřik drozdů a jiných drobných ptáků. A skutečně tito mu prozradili Sovy. Kde však jsou Bobři? Už je téměř konec lhůty a všude je ticho. Velký náčelník už pro- hlíží píšťalu! Tam! Jak vzrušeně tam. poletuje střízlíček! Ano, a hned vedle pohybují se hnědé šátky Bobrů. Sotva to ohlásil dolů, oznámil Velký náčelník konec hry. Večer plála pak slavnostní vatra. Jan přednesl při ní své pau-vau o zvěři Ptačí hory jako důkaz svých zkušeností. Liška, začal, vždy vzbudí hněv sojek, vran a strak a střízlík ukazuje myslivci přesně na místo, kde se zdržuje lasice. Zcela přesně poletuje pak nad její hlavou a pohansky při tom rámusí. Také bývá každá lasička, když jen špičku nosu nad zem vystrčí, okamžitě pozdravena kosím výstražným křikem a jistě jste již pozorovali, jak rychle tito černí ptáci hlásí v zahradě kočku, která se tam prohání. i Část z vás mohla už před tím vidět, jak se to musí udělat, máme-li ujíti výstražnému křiku kosů. „Sovy“ se pokoušely po- někud vzdáleny od křovisk, dojíti až k místu pozorování a málem by se jim to bylo podařilo. Kdyby byly učinily malou okliku, jistě by byly došly až na vrchol. Bůvoli, kteří před tím nepostupovali zrovna nešikovně, za- pomněli, že nyní, v době hnízdění, ať je to ve dne či v noci, budou jistě prozrazeni ostražitými čejkami, když se budou pohybo- vati poli. Jako čejky, také vrány „nenávidí“ každou lupičskou sběř, 4" 51
