Stránka:vatra-26-4.djvu/8

10. mimo jeden den v týdnu, kdy se zažehne slavnostní oheň se zpěvy, pau-vau, besedou, tanci. Denně večer je poradní oheň tá- borové rady. 11. Miluj ticho a samotu. Za poledního odpočinku je 4Ominutové mlčení a úplný klid v táboře. 12. V táborech neplatí trest černé tečky. Ale ten, kdo hrubě ruší bratrství, kázeň a zákon, nemůže sedět v kruhu kolem ohně a není proň místa ani v kruhu tábora. Soud urovnávající spory se koná 100 kroků oď táborového ohně. Nahodilí hosté se musí podrobit tomuto řádu stejně jako řádní táborníci. © Velký náčelník. FRANTA: DOZRÁVANÍ Svou píseň plnou nadějí má jaro. O síle touhy zpívá, praská v pupenech a všechny květy věří, že budou naplněny. Pták na- posledy nad plným hnízdem zazpívá a ztichne. To obloha se v chrpách dívá na těžké klasy obilné a vlčí máky planou. Splněné naděje se zavěsily do větví jak ruce obtěžkané prací sklánějí se k zemi. Blýskají se v polích kosy. Obilí padá pod pevnými rozmachy paží a klesá do snopů. Osmahlým lidem ruce krvácejí, pot stéká po tvářích. Dělníkům země tvrdnou ruce. Slunce je vysoko, země je horká jako pec, v níž chleba do- zrává. Nad krajem vzduch leží nehybně a motýl jako zmámený se v jetelišti zmítá. Je horko, poledne, a z města zazněl zvon. Své hlavy ženci sklonili a Muž z velikého pecnu láme všem a praví: „Nač bít se v prsa! To dala zem a v slunci zrno ztvrdlo. Já, který oral, sel a žal, do vašich rukou vkládám první ovoce a chleba rozdávám.“ A léto zpívá bolestí a žněmi. AV 54