FRANTIŠEK KUBKA: O VELIKÉ VOJNĚ
Začíná se strašná pověst o veliké vojně.
Od roku 1914 do roku 1918 zabíjeli se lidé. Všechno, co bylo před tím, je zapomenuto. Všechno je zapomenuto navždy.
Neboť přes naše životy se přehnala veliká vojna. Najednou bylo všechno obráceno dnem nahoru. Místo míru přišla válka. S divokou silou roztrhala všechno, co kdysi nás poutalo v životě. Děti odešly od rodičů a byly zabity. Mužové odešli od žen a byli zabiti. Celé noci nakládali do vlaků houfy živých a celé noci řvali v nemocnicích polomrtví, kteří se navrátili z bojů.
Nebylo slitování, nebylo radosti, nebylo milosrdenství.
Vražda panovala nad hladovým a zlým světem.
Zabíjelo se na zemi, v podzemí, ve vzduchu, na vodě a pod vodou.
Bylo to hroznější než všechna zemětřesení a mory. Neboť hynulo právě nejmladší a nejkrásnější pokolení, kosilo se obilí, které teprve mělo dozrát, lámaly se stromy v květu a vůni.
Představ si, že před našimi okny táhne pochod vojska. A táhne dnem a nocí po čtyřicet šest dní, vždy deset mužů vedle sebe, deset vojáků v šedivém plášti, s přílbou na hlavě a s puškou na ramenou, a že táhnou a táhnou rychlým vojenským pochodem. A že táhnou den a noc, den a noc, deset dní, deset nocí, dvacet dní, dvacet nocí, třicet, čtyřicet dní, čtyřicet nocí, bez přestání, bez oddechu a že ani čtyřicátý šestý den není konec tomuto hroznému pochodu. Až čtyřicátýsedmý den projde pod našim oknem poslední desetistup. Statisíce, miliony lidí přešly okolo, rychle, deset a deset za sebou, s puškou a přilbicí, v šedivém plášti.
Tolik lidí padlo ve válce! Tolik lidí zemřelo v bolestech za veliké vojny! A tak teprve pochopíš, co to je — válka. Prokletá, hanebná, špinavá, bídná, poskvrněná, zločinná, zlodějská, vražedná, zabijácká, zlořádná a podlá válka... ..text pokračuje
