Z. FANTL: PŘEVÝCHOVA ŽIVOTEM V PŘÍRODĚ
Bylo to na podzim, kdy jsem se po prvé šel podívati do našeho domova, abych se seznámil s Pfadfindry. Dověděl jsem se, že každý pravý woodcrafter musí uměti samostatně si zhotoviti mnohé věci. „Ti lidé jsou blázni", pomyslil jsem si, „neboť věnují tolik času malichernostem". Toho mínění byl jsem po celý podzim a proto jsem ani jednou k pfadfindrům nešel. „Ta věc je pro mne odbyta“, myslil jsem si.
Přišlo však jaro a já jsem zatoužil ven do přírody se společností veselých chlapců. Tak jsem opět přišel k Pfadfindrům a chodil s nimi na výlety, ač ideu woodcraftu jsem nechápal. Pokládal jsem woodcraft za pěknou zábavu a ne za životní cíl.
Pomalu jsme se chystali do letního tábora. Účastnil jsem se ba toužil jsem i po táboře, ale zcela jinak než ti starší. Spáti venku v noci v lese, považoval jsem za hrdinství, o kterém budu moci kamarádům vypravovati. Ale tábor byl tvrdou lekcí pro mne a pro můj egoism. Prodělal jsem tam tři stupně vývoje k pravému pfadfindrovství, které prodělává snad každý nováček. S počátku jsem celé zařízení táborové pokládal za nesmysl, protože tam nebylo pohodlí. „To je to na letním bytě tisíckráte lepší“, říkal jsem si. Nesmělo se dlouho spáti, nesmělo se v nepravý čas jisti, nesmělo se povalovati. Při rozdávání jídla zdálo se mi, že každý má mnohem větší porci než já. Ponenáhlu jsem však uznával správnost mnohých věcí, ba již můj egoism ustupoval, ale přece jsem ještě ideu pfadfindrovství nepochopil. Pohlížel jsem nyní na woodcraft jako na zdravý sport. Teprve táborový oheň dokončil, co tábor začal. Při něm jsem si uvědomil, jak je člověku blaze a volno, když žije nějaký čas mimo město, pochopil jsem i pravý, nezkažený socialismus, který byl v našem táboře zákonem. Pochopil jsem a naplnil se úctou k přírodě i ke každé její nejmenší součástce. Konečně jsem pochopil co utváří základ pravého člověka beze všech vlivů a předsudků.
Tehdy jsem se rád a s hrdostí stal pfadfindrem.
