NĚMECKÁ VOLNÁ TLUPA — DEUTSCHE FREISCHAR.
… a odešel, dychtivý útrap a smrti,
do lesů, hrůzou vydechujících …
Stefan George.
Pramenem veškerého života nové německé mládeže jest její pospolitost, tlupa mladých. Proniknuti jedním duchem, sešli se náhle všichni s myšlenkou změniti dosavadní nudný život v žákovském spolku, tanečních hodinách a nejnudnější ze všeho nedělní odpolední procházky za svobodu lesů, kynoucí dálavu a bezpodmínečné kamarádství, které překonalo všechny hranice školního kastovnictví, hranice rodové a samo bylo založeno na vzájemné úctě a lásce a jež muselo projíti všemi bouřemi nebe i duší.
Jakmile se však tak náhle objevilo 10 neb I5 chlapců, semknutých při svém vůdci v dobrém soudružství, se stále osmahlými obličeji, prostovlasých, zavrhujících veškeré předpisy mody, s pestrou vlajkou a veselými písněmi, bylo jim už bojovat o své bytí či nebytí se zlomyslnými spolužáky, s ředitelem, který chtěl vytvořiti ze své školy jediné pravé centrum mladého života, museli čelit výstrahám staromodních tet, hodných občanů, ano dokonce i péči dobré matky, která se bála pustiti svého chlapce do dalekého světa na namáhavou cestu se stanem a špatným jídlem.
I v tomto boji, který potřeboval všech jejich mladých sil, zvítězili, protože stáli věrně při sobě a při svých velmi mladých vůdcích.
Teď jsou již sedm dní na nohou, daleko od hladkých silnic a bezpečných útulků domova. Na zádech nesou vše: stan a spací pytel, mnozí prádlo k výměně, „železnou zásobu”, která nikdy nesmí býti snědena, lopaty, sekery a jídelní příbor, nesmrtelnou kantátu Bachovu a tichá díla vynikajících básníků, někteří housle, kytaru a fotografický aparát. S jídlem musí vystačit na 14 dní, protože za špatné peníze své vlasti nedostanou zde v cizině ničeho.
A tak stoupají v horkém slunci do příkrých vrchů, pod tíhou baťochu, hlubokými lesy a kamenitými koryty divokých potoků. Obloha se temní a v ledové bouři a dešti hledají cestu dále pralesem vysoké Fatry. Přátelský bača, v jehož kolibě při ohni se chvíli ohřívají, ukazuje jim cestu: nahoru vlevo. Jdou podél hladké dráhy, po níž sjíždějí do údolí poražené kmeny, naslouchají též vzdálenému štěkotu psa, — ve vystupující temnotě jsou napjaty všechny smysly. Ale cestu už přesto nelze nalézti. S napětím posledních sil rozletí se sekyra, spodní větve posekány a studené, ztuhlé prsty zapínají mokré závěsy ke stanu, který je na prudké stráni, prosáklé bystřinami, ..text pokračuje
