Stránka:vatra-28-6.djvu/3

E. TH. SETON o VÝCHOVĚ (Z knížky „Blazes on the Trail“) Toto jest můj názor: Naše děti nejsou zplozenci ďábla, ale přicházejík nám přímo od Boha. Jsou urozenými dědici života, jenž jest čistý, prostý a vznešený. Není třeba je reformovati, ale spíše uchrániti toho, aby nebyly deformovány. Tak jako strom roste stálým pudem z vnitřka, z vnějška potřebuje pouze prostor, déšť, slunce a potravu, tak jsou naše děti utvářeny a uzpůsobovány svými zdědě— nými pudy. To jsouúspěšné síly růstu a vývoje. ]sou Bohem vštípeny a není třeba, abychom se jich dotýkali. ]edine', čeho potřebují, jest příležitost uvedení V činnost. nalezení pravého směru. A toto jest woodcrafterským progra— mem a výsadou. Ačkoliv si všímáme všech lidských věků, zdá se nám, že dětství jesi hlavním obdobím ve vytvoření povahy. K němu hlavně soustřeďují se naše myšlenky a naše síla. Kdyby naše mládež byla vychovávána touto woodcrafterskou cestou, ne- museli bychom si dělati starosti se stoupající vlnou zločinnosti. Nebylo by vůbec přílivu zločinnosti. Kdybychom se postarali o charakter mládeže, o všechny ostatní stránky jejího života bylo by postaráno. ZE ŽIVOTA SKŘIVANA Letos přiletěli Skřivánci již v únoru. Pozoroval jsem jeden jejich párek. Netrvalo týden a začli si stavěti hnízdo. Bylo v důlku v zemi vyhrabaném a vystlané stébly a peříčky. V době patnácti dnů byla tam tři vajíčka, jedno jako druhé a pěkně tečkovaná. Za jedenácte dnů se vylíhli malí Skřivánci. Navštěvoval jsem je každého dne a několikráte jsem jim zachránil život. Jednou jsem je šel navštívitiykdyž tu spatřím, jak staří před něčím utíkají. Oba dělali jako by byli zranění a táhli jedno křídlo po zemi. Hned jsem věděl, co je. Proto jsem pospíchal ke hnízdu. Tam byla kolčava, která se chystala ke skoku na mladé. Vtom hvízdl vzduchem kámen a kolčava polekaně utekla. Tak byli Skřivánci zachráněni. Velký nepřítel však byl majitel toho pole. Jednou jel posekat jetel na to pole. Běžel jsem honem a skřivánky z hnízda odnesl. Staří naříkali, ale já utíkal pryč a schoval jsem se pod mez. Když sedlák odjel, dal jsem skřivánky zpět do hnízda. Za několik týdnů potom byli skřivani připraveni na dalekou cestu. Když na podzim odlétli, zůstalo hnízdečko prázdné a opuštěné. Standa Kamenický (13 let)