Stránka:vatra-28-6.djvu/9

DOMÁCÍ KOVÁŘSTVÍ Zdá se na první pohled, že je to hloupé, chtít na chlapci, aby se zabýval kovářstvím. Avšak kovářství je velmi rozsáhlé řemeslo a neznamená pouze vyrábění podkov nebo těžkých železných součástí vozů. Čtenář snad bude překvapen, pozná-li, jaké zajímavé a potřebné věci z lehkého železa možno vyrobiti celkem malým úsilím. V skoro každé vesnici je dílna kovářská, a zruč— ný kovář, který je obeznámen s vlastnostmi železa a jeho chování se v ohni a na kovadlině. Možná, že nemá tušení, jaké možno umělecké předměty zhotovo- vati z měkkého železa, ale jeho zkušenosti a znalost materiálu nám velmi mohou prospěti. Zelezo z hutí přichází do obchodu v různé formě. Skoro všude můžeme si opatřiti kulaté pruty různé tloušťky. Z prutu měkkého železa centimetr tlu- stého, metr dlouhého, dá se udělat, pěkný pohrabáč ke krbu, a to dovede každý, kdo jen něco mechanicky už prováděl. ]est třeba jen mít Výheň ková— řovu, obyčejnou kovadlinu a lehké kladivo. Patnáct centimetrů od konce se prut rozžhaví do běla a sklepe v kruhovou nebo ovální rukověť kolem špice kovadliny. Když tento konec pohrabáče vychladne, druhý konec prutu se rozžhaví a ohne v pravém úhlu. Konec prutu pak může být zkován do plochy a zašpičatěn, což se provede všecko týmž kladivem a s nepatrným úsilím. Tako— . vý pohrabáč jest silný, velký a zajímavý, protože byl vyroben ručně. Bylo by ovšem možno všelijak jej vyzdobiti. Avšak kovářské naše zařízení jest prosté, a to právě nám na něm přichází vděk. Ti z nás, kdo prohrabávali oheň kupovaným pohrabáčem, dovedou oceniti těžký dlouhý pohrabáč, pro který není třeba tvář přiblížiti ohni, a který je tak silný, že se nemusíme bát, že by se ohnul. Pěknou lopatku na uhlí si můžeme poříditi ze železného plechu, který stočíme ze dvou třetin v rukovět' a z dolejší třetiny uděláme čepel, ohrnuvše kraje plechu. Není konce užitečným předmětům, které bych mohl vyčíst, jež se dělají ze železa. Třínožku do kuchyně snadno uděláš. Kování k velkým vratům, železné háky k zapnutí vrat ke zdi, hřebíky s hlavičkami dle libovůle kova- nými, škrabátka na obuv před dveře: to jest jen několik zajímavých a vý- znamných možností. . Zde nechci popisovati skutečnou techniku práce kovářské; co může poradit kovář, stojí za víc než dlouhé papíry. Stupeň tepla, síla úderu, ve— likost ohýbání — tomu všemu musí býti naučeno zkušeností. Neznám práce, jež by byla vděčnější. ]est něco krásného, když jiskry lítají od kovadliny a neočekávaná měkkost horkého železa dává práci kouzlo,ježje těžko popisovati. .Z knihy „Handicrafts“ Velikáni lidstva byli lidé soustředěni: bušili kladivem na jedno místo tak dlouho, až uskutečnili své úmysly. _ Marden