… byla zde školní budova v Claphamu, Nízká sedátka určená pro děti byla obsazena hrubými, plně ozbrojenými kovboji, když důstojný Blank Blankham zahájil od učítelova stolu dokonale důvěrnou frází “všichni jsme se zrodili v hříchu a v hříchu naše matky počaly”. Vzápětí nato vyskočil z přední řady vysoký Texasan, puškou namířil na kazatele a křičel: “Ať je vaše duše prokleta, má matka mne tak nepočala. Má matka byla dobrým člověkem! Nepřišel jsem, abych poslouchal někoho hanobit mou matku! A teď na kolena a hned to odvoláte nebo to do vás pustím a zítra budete samá díra!”
Třesoucí se kazatel klesl na kolena a všechno odvolal.
“Nemyslil jsem to tak doslova.”
“Tak proč jste to k čertu říkal?" – Nevěděl, učili ho to tak. Pak se shromáždění rozešlo – a jediný, kdo byl zachráněn, byl kazatel.
Jedině myšlenka nezapadla. Hrubý Texasan vyslovil jen z poloviny názor většiny. Pro mne to bylo velkou pobídkou. Jaké je to náboženství, které klade na každé Bohem ustanovené lidské vzrušení nebo příbuzenství pečeť hříchu?
Mnoho jsem o tom přemýšlel. Byla spousta času, když se celý den jezdilo na hřbetě divokého bronka nebo na zadku býka.
Láska a úcta k mé matce byla největším rozporem v souvislosti a doktrinami, které i ona podporovala.
Již dlouho předtím jsem hledal a i nalezl slova posily. Naposled přišla myšlenka od Emersona: “Jsi-li z dobrého rodu, odvrhni svůj soud a svěř se nezkrotně svým pudům a nesejdeš na scestí.”
Je to jistě tak. Co jsou naše instinkty? Nahromaděná moudrost našich předků – naše nejlepší dědictví; síla, která nás z nižších řádů přebuduje v muže. Čím je náš názor? Naše soukromé mínění, více neb méně pokroucené jako v mém případě domácím prostředím a vyučováním.
Nakonec, veden zdravým rozumem a biologií a především výroky největších učitelů, začal jsem za předpokladu, že všechny děti přicházejí ..text pokračuje
