Velmi brzy se mi naskytla příležitost uvést mé schema do života.
V roce 1900 jsem byl v situaci, kdy jsem mohl uskutečnit sen svého života – sen, který je společný devíti lidem z deseti. Získal jsem peníze i příležitost koupit malou opuštěnou farmu nedaleko New York City. Byl jsem nyní absolutním vlastníkem divokého lesa s kopci, skalami a stromy, několika malými lučinami a krásným potokem, který vtékal do bažinaté tišiny. Bažinu jsem snadno přeměnil v jezírko a udělal z krásného toho místa ráj ptactva a divokého života.[1]
Postavil jsem prostou chatu a kolem místa vytvořil neproniknutelný plot z drátěného pletiva deset stop (305 cm) vysoký, nahoře ukončený ostnatým drátem.
Zde jsem se chystal ztrávit co nejvíce času. Zde jsem se chtěl pokusit o pěstování a zachování mnoha druhů zvířat. Každý původní druh divokého života tu měl být podporován. Radoval jsem se, že se mi splnil můj sen. Byl jsem hrdý na to, že mám svůj divoký les. Myslel jsem, že jsem jeho vlastníkem.
Avšak kluci ze sousedství byli jiného názoru, Byl jsem vetřelcem, cizincem. Obehnal jsem plotem celé území, kde všichni po celé generace sbírali oříšky, kde se volně potulovali, dělali ohníčky, pásli.
Zrušil jsem všem obyvatelům výsadu chodit sem střílet, neboť tu bylo plno veverek a sluk.
Kluci mi vypověděli válku. Rozhodli se, že mne vystrnadí. A jejich způsob, jak mne odtud dostat, záležel v tom, že mi udělají horkou půdu pod nohama. Rozbili mi plot, postříleli má zvířata a malovali na vrata sprosté obrázky.
Celé léto jsem musil opravovat plot, nahrazovat zvěř a znovu obnovovat nátěr vrat. Myslel jsem, že trpělivým neodporováním určitě zvítězím. Avšak nemělo to znatelného účinku. Noční pustošení pokračovalo.
- ↑ Na Wyndygoulu, o kterém zde Seton píše, žil od roku 1901 do roku 1912, než ho výhodně prodal.
