XIII. Přírodopis (ptáci, jak je vycpávati (!), stopy jednotl. zvířat).
XIV. Houby.
XV. Lesnictví (50 lesních stromů východu Sev. Ameriky).
XVI. Některé cesty Rudochovy (týpí, sedadla, čelenky, indiánské kroje, nábytek, luk a šípy).
XVII. Povídky k táborovému ohni a pohledy do povahy Indiánů. Poselství Indiánovo (překlad v 7.-8. č. VII. roč. časop. Skaut-Junák).
To je úplný obsah knihy Setonovy a je zřejmo, že převážná většina kapitol vztahuje se k praktickému skautování a to na podkladě života indiánského, jehož prvky jsou základem Setonova systému.
Chceme—li býti spravedlivi, pak je třeba přiznati, že mimo kap. I., II., III. a doslov, nevšímá si Seton nějak zvlášť ideového podkladu skautingu a ve své knize učí jen skautingu praktickému.
Že by se tedy nějak pregnantně v knize Setonově vyzdvihovala duchová oblast hnutí, to se říci nedá, leda že bychom vzali v úvahu II. kap., Spartani Západu, velmi obsáhlou (52 str.). která však je v podstatě spisem, obhajujícím Indiány, nám v jádře předmět hodně vzdálený a myslím, že ani ne docela nesporný.
A tak kdyby někdo podle »The Book of Woodcraft« chtěl typovati skauting Setonův jako »duchovější« proti skautingu Powellovu, je na omylu. V knize Setonově - krásné, obsažné, poučné - najde každý mnoho mravní krásy, hluboké pravdy a všelidskě lásky. Ale v knize Baden-Powellově také. A já jsem pevně přesvědčen, že touží-li Seton po duchu, touží po něm i Baden-Powell a není-li vše pověděno v »The Book of Woodcratft«, není též vše řečeno v knize »Scouting for Boys«. (Příště konec)