je pacifistický a přáli bychom si, aby jiní byli stejně spravedliví k nám a nesoudili tendenčně podle vnějška, ale podle ducha, neboť i našim vyznáním víry je pacifismus.]
Nežli je kdo přijat za Indiánského hocha, musí:
1. Znáti zákon lože.
2. Spáti venku tři noci bez střechy nad hlavou (stan povolen).
3. Býti navržen, uveden a zapsán po měsíc, není-li v táboře, nebo po sedm sluncí [dní] v táboře; pak zvolen do družiny svou družinou (jedna černá kulička vylučuje).
[Hlasuje se balotáží, t.j. bílými a černými kuličkami a jak vidno, hlasování musí být jednomyslné.]
Na to je podroben některým zkouškám statečnosti, a nalezen hodným, skládá slavnostní slib tímto způsobem:
Stoje před Vůdcem nebo Kouzelníkem v plné Radě je dotazován a poučen o posvátných účelech Řádu. Pak Kouzelník se ho optá:
»Je to tvé opravdové přání, aby ses stal členem Řádu Zálesáků Indiánských?«
Odpověď: »Je.«
»Může ti někdo dosvědčiti, žes k tomu úplně schopen, naučiv se zákonu Lože, vyspav se tři noci venku a byv zvolen družinou, ke které chceš náležeti?«
Odpověď (činovníka, který ho zná): »Ano, ó, vůdce, mohu zaň ručiti.«
»Znáš-li zákony naše? Projdeme zákon po zákonu. Slibuješ poslušnost Radě?«
Odpověď: »Slibuji.«
(A tak všech 12 zákonů, které ho zavazují k poslušnosti, odvaze, čistotě, k abstinenci tabáku a lihovin, k zachovávání darů Velkého Ducha, k laskavosti, poctivé hře, oddanosti, mlčelivosti, zbožnosti a čestnosti.)
Kouzelník pak řekne: »Pozvedni pravou ruku a opakuj po mně: Dávám své čestné slovo, že budu poslouchati vůdce i radu a zákony svého kmene, a prohřeším-li se kdykoli proti své povinnosti, dostavím se před Radu, bude-li to nařízeno a podrobím se bez reptání Jejímu rozhodnutí.«
[Co praví Seifert o slibu? »Podle našeho soudu nemůže hoch nikdy slibovati a dávati nějakou záruku, že se tak a tak bude chovati, nedokázal-li to již dříve životem samotným. Ani dospělý by toho nedovedl.... Slib nebyl pravidelně - i u nejlepších hochů - ničím více než formalitou a tak bychom učili své svěřence jen přetvářce. Proto zavrhujeme slib jako takový.« Je to ovšem pojetí slibu zřejmě falešné a úžasně pesimistický názor na život. Podle toho by na př. zloděj nikdy nemohl slíbiti a slib splniti, že nebude krást, protože to »již dříve životem samotným neprokázal.« Lhář nemohl by slíbiti, že neselže, kuřák, že nebude kouřit. Seton a s ním Baden-Powell dívají se na slib právě jako na mezník v životě hocha, od kterého má nastat v něm duševní revoluce a myšlenkový převrat, ovšem že postupný, vývojový. Proto je skauting systémem výchovným a dával by mládeži málo, kdyby ji vodil jen do lesa pozorovat přírodu. Seifert místo slibu doporučuje »přijímání za junáka.« Což je vlastně forma za formu, obřad za obřad.]
Nyní připne Kouzelník odznak na čekatelovo srdce, podá mu ruku a řekne: »Přijímám tě do našeho řádu a tímto odznakem přiznávám ti stupeň Indiánského Hocha ve tvé družině a prohlašuji
