Pokračování textu ze strany 16
lék proti němu, než vysvětliti příčinu nebo jeho rozsah.
Jsou dvě velmi rozdílné školy těch, kteří studovali tento problém: za prvé přívrženci "způsobů donucovacích", kteří se domnívají, že všichni hoši jsou zlí od narození, že jsou dítky ďábla a mohou býti spaseni jen zvláštními prostředky "použití zevně". K této třídě náleží militaristé. Ti mají hlavně co činiti s výcvikem, zákazy, předpisy disciplinárními a vnějším působením na tělo. Tímto způsobem měli býti zachráněni všichni a jejich povahy měly býti přetvořeny — z vnějška. Jak krásná to teorie! Ti dosáhli vrcholu své metody pravděpodobně před 60 lety. A přece právě tato metoda — poněkud v jiné formě a projevu způsobů — jest metodou přívrženců donucovacích prostředků i v dnešní době, při čemž žalář je vyvolenou laboratoří pro nejkrajnější případy.
Do druhé skupiny náležejí ti, kdož věří, že povaha se utváří podle předchozí výchovy ("přívrženci vývoje"). Věří, že všichni hoši (s malými jen výjimkami) se narodili dobří, že jsou dítky Boží a že u nich je pouze třeba, aby za zdravého řízení byli vychováni. K těm náleží vudkrafteři. Pojednávají hlavně o přirozených pudech rostoucí mládeže, poskytujíce vyvíjející činnost velkého rozsahu — jak tělesně, tak duševně — jejíž výběr jest ponechán svobodné vůli jednotlivce, ovšem v rozumných mezích, určených posudkem a zkušenostmi dospělých. A jestliže nějaký popud zbloudí, tedy jej napraví, ale nezničí, jelikož jsou toho názoru, že přirozené pudy jsou hnací silou jedincovou. ..text pokračuje
