Víš co, budeme se dívat
na hvězdy.Dělá to " dobře na duši" -je to povznášející.Doslo- va. Máš-li starosti, leží-li na Tobě nějaká tíha -vyjdi večer, v noci ven.Dívej se na hvězdy - dýchej zhluboka. Najednou po- cítíš,že máš v hlavě jasno - poznáš, že jsi nad tím, co dříve na Tobě leželo a tížilo Tě. Ze jsi nad tím+ -Člověk a hvězdy! To by bylo téma pro Orlí péro- 2000 slov čin,5000 slov velký čin. Napíšeš-li to jednou, pošli mi,prosím, rád si to přečtu. Od malička - ještě jako malý chlapec v Lysolejích u Jirušků, -jsem se rád díval na hvězdnou oblohu. A když jsme se 1933 pře- stěhovali do Hradce Králové, netrvalo dlouho a stal jsem se členem tamní Astronomické společnosti,kterou tehdy vedl pan řídící Průša, nadšený hvězdář, specialisovaný na Slunce. Ve své vile si postavil malou hvězdárnu, vybavenou pro toto pozo- rování. Naučil se italsky, protože literatura o Slunci a pozo- rování Slunce byla v italštině nejhojnější.krásné bylo, když jsme "pracovali v terénu" a zaznamenávali dráhy létavic. Měli jsme polní lůžka, na kterých jsme leželi -pohled na hvězdnou oblohu byl zcela jiný, než když se díváš ve stoje nebo v sedě. To bývaly krásné chvíle a protože jsme byli navzájem přátelé- každý astronom má být druhému astronomu přítelem- měl jsem mož- nost přečíst řadu skvělých knih, které mi členové společnosti rádi půjčovali. Matematická složka, bez níž je přirozeně astro- nomie nemyslitelná, mne nezajímala.0 to více to ostatní, vždy trochu tajemné. I něco astrologického jsem tehdy četl, i když to bylo tabu. Pro mne to tabu nebylo, i když jsem o tom naše- mu panu faráři Stěpánu Soltészovi neřekl ani slovo.Pro jistotu. Člověk a hvězdy.Jaké úžasné téma -. Zavzpomínal jsem si na to, když se mi dostala po létech do rukou sbírečka básní Jaroslava Seiferta “ Chlapec a hvězdy", pojmenovaná po ústřední básní : Když se hvězdy vyrojily, měsíc byl jak šátek bílý, ztichla celá ves. Za oknem už světlo zhaslo, jiné, bledší,padá na sklo a jen někde v chlívě řinčel řetěz o řetěz.